Rječnik češko-hrvatskih homonimaSlovník česko-chorvatských homonym
Prof. Zdenko Križan
Příspěvek ke znalosti rozdílů mezi českým a chorvatským jazykem
– Slovník česko-chorvatských homonym –
Úvodní poznámky
Stává se, že důvod k nedorozumění – když Čech mluví s Chorvatem – jsou slova, která v těchto dvou řečech znějí stejně, ale mají nestejný význam. Proto považuji za užitečné v tabulkách seřadit taková slova – česko-chorvatská homonyma – a uvést, co namenají v českém a co v chorvatském jazyce. Viz Příklady I.
Slova, o kterých je řeč v těchto tabulkách, se v českém a chorvatském jazyce vyslovují často různě. V češtině je přízvuk vždy na první slabice, a v chorvatštině tomu tak není. Dále, v jednom jazyce se jednotlivé samohlásky vyslovují dlouze, v druhém krátce; například slovo číslo má v češtině dlouhé í, v chorvatštině krátké. V češtině se délka samohlásky označuje znakem ´ (čárkou) nebo ° (kroužkem), zatímco se v chorvatštině délka neoznačuje.
Nebylo by správné do slovníku zařadit jen slova, která se v obou řečech píší úplně stejně. Kdyby se to tak učinilo, počet slov by byl velice snížen a chyběla by mnohá, která v rozhovoru mohou lehce způsobit nedorozumění.
Širší přístup ke vřazování slov je oprávněn z několika důvodů. Některá slova se sice nepíší úplně stejně, ale při vyslovování se sotva vnímá nějaký rozdíl. Viz Příklady II. V chorvatštině neexistují souhlásky ď, ť, ř a ch, a v češtině zase neexistují souhlásky ć, dž, đ a lj. Rozhodně by bylo velkou chybou vynechat slova ve kterých se nacházejí tato písmena. Viz Příklady III. V češtině se liší měkké a tvrdé i (i a y), kdežto v chorvatštině je jenom jedno i. Viz Příklady IV.
Když se dvě slova liší jen tím, že na stejném místě je v jednom měkké i a v druhém tvrdé y, toto druhé slovo je zařazeno bezprostředně pod prvním, bez ohledu na to, že by dle abecedního pořadí mezi ně patřila ještě některá slova, např.
ne: bít, bořit, buk, být
nýbrž: bít, být, bořit, buk.