Z české literatury
Jindřich Šimon Baar: "Jan Cimbura"
Spisovatel Jindřich Šimon Baar se narodil roku 1869 v Klenčí na jihu Čech. Na matčino přání vstoupil na pražskou bohosloveckou fakultu. Působil jako kaplan a farář v několika farnostech. Po celý život se velice zajímal o literaturu. Zemřel roku 1925.
J. Š. Baar začal svou literární tvorbu verši, ale známější jsou jeho povídky a novely, které poukazovaly na ubohé sociální podmínky na venkově. Jeho dílo "Jan Cimbura" (1908) patří mezi nejznámější a nejpopulárnější. Závěr Baarova díla tvoří "Chodská trilogie", ve které zpracoval život rodného Klenčí před rokem 1848. Zachytil tam události, proměny a zvyklosti kraje a podal historický a národopisný obraz života na Chodsku. Baar sbíral i lidový folklór, který uplatnil v souborech chodských pohádek.
"A tak sedává Cimbura často sám, domácí musejí na pole, Marjánka má na starosti domácnost mladých, ale samota Cimburu netíží, naopak, je mu milá a vítaná. Naslouchá a náhle celá ves k němu mluví, slyší skřípání kol, rachot vozů, vrzání kožených postrojů, šumění stromů, šplíchání řeky, kroky a hlasy lidské, podle rachotu poznává, čí je vůz, podle kroku, kdo je člověk, čí je kůň. To jsou složky té hudby denní, které Cimbura rozumí a ve které každá nota je mu známá.
"Kvok, kvok, kvok," to kvočna se svým kuřecím stádem blíží se k dědouškovi. Ten hned sahá do kapsy a převrací ji. Vyklepává drobečky, hází kuřátkům a baví se s nimi. Náhle rozčileně zakřikla kvočna a hned je ticho, hluboké a úplné, jako když ve škole pan učitel rákoskou zaklepá o stůl. To vzduchem krouží ostříž a kuřátka ani nepípnou, aby na sebe neupozornila. Nebezpečí minulo. Velikým kruhem stočil se dravec nad lesy, kvočna jako by si oddychla, kvokla zas o poznáníčko změněným hlasem, a tu jako by povolení dala, rozšvitořila se hned kuřátka, čile nahražujíce zameškanou řeč. Zase kvokla, stádečko rázem sesypalo se kolem ní a ona jim předkládala broučka nebo koníka, červa nebo zrnko nějaké."
Připravila M. Čovićová
