Jaroslav Klemeš a Balkánská cesta
Jaroslav Klemeš odešel z Čech v lednu 1940, po strastiplné cestě přes Slovensko a Maďarsko, překročil jugoslávsko - maďarské hranice a pomocí krajanů ve Slavonii se dostal do Českého národního domu v Zagrebu. Zde byl v péči krajanů odbojářů spolu se svým přítelem z mládi Ludvíkem Čambalou, který tuto cestu popsal v útlé knížce Moje druhá světová válka. Oba s vděčností vzpomínali na vřelé přijetí krajanů a o jejich starosti o jejich osud.
Krajanská odbojová organizace vedená prof. MUDR. Smetánkou organizovala shromažďování uprchlíků z ČSR do Českých národních domů, kde bylo zajištěno ubytování, stravováni, ošaceni a zabezpečeni náhradními cestovními doklady a jízdenkou na cestu přes Bělehrad do míst, kde se organizovala československá armáda.
Z Českého národního domu v Záhřebu, Šubićeva 20, bylo doložitelně a jmenovitě odesláno 672 dobrovolníků. Jaroslav Klemeš spolu s dalšími 22 uprchlíky byl poslán 22. března 1940 do Bělehradu. Dále jeho cesta vedla na Střední východ, kde prošel vojenským výcvikem ve francouzské Cizinecké legii. Převeden byl do československé zahraniční armády, bojoval v Africe a Francii. Po pádu Francie byl evakuován do Velké Británie, prodělal výcvik radisty a parašutisty s určením působnosti na území Protektorátu.
Následovalo dlouhé čekání. Seskok na území Čech se uskutečnil v lednu 1945, potom dále udržoval styk s Londýnem do května 1945. Když vypuklo květnové povstání, přesunul se do Prahy a zde působil jako radista. V roce 1950 - 1951 byl zatčen a vězněn.
Po sedmdesátých letech jsem vypátral Jaroslava Klemeše v Ústí nad Labem a navštívil ho. Bylo to nádherné setkání. Byl upřímně dojat, když jsem mu ukázal sepsané vzpomínky o péči, kterou věnovala krajanská organizace Česká beseda uprchlíkům z ČSR v letech 1939 - 1941 v Záhřebu. V seznamu uprchlíků - dobrovolníků, kromě sebe a přítele Čambaly, našel zhruba 145 jmen, které znal osobně ze zahraniční armády. Tak se prakticky potvrdila přesnost mého seznamu.
U příležitosti mé druhé návštěvy pana Klemeše v Ústí, jsem mu věnoval přehled jeho druhů - parašutistů, kteří prošli přes Zagreb a Beograd. Byl jsem překvapen, jak velký byl počet parašutistů vysazených na území ČSR během války, kteří prošli balkánskou cestou.
Na oplátku jsem dostal prohlášení a poděkování určené všem krajanům, kteří pomáhali budoucím československým vojákům na jejich cestě přes Jugoslávii. Prohlášení generála Klemeše zní:
„Prohlašuji, že popis Balkánské cesty uprchlíků přes Jugoslávii tak, jak tyto události líčí ing. Václav Šrámek ve zprávě pro Vojenský historický ústav Praha, jsou věrohodně zpracovány. Osobně jsem prožil zejména tu část zprávy, kde se hovoří o přijetí, ubytováni, stravováni a ošacení v Českém národním domě v Zagrebu a zajištění přepravy do Bělehradu, kde nás převzala do opatrování další skupina českých krajanů.
Toto mé potvrzení zde je vlastně moje povinnost potvrdit zahraniční odbojovou činnost těm lidem z Jugoslávie v Záhřebu a Bělehradu, kteří nám v té době r. 1940, na naší cestě do zahraniční armády tak nezištně pomáhali. Tímto jim jak za sebe i za mnohé spolubojovníky upřímně děkuji."
Jaroslav Klemeš je podnes klíčový žijící svědek, který prošel balkánskou cestou a je si vědom jejího významu. Letošního roku za své válečné zásluhy byl povýšen na hodnost generála.
Ing. Václav Šrámek,
žijící do roku 1946 v Záhřebu
