František Kafka – Židovské anekdoty
Z předmluvy: Omezme se tedy na konstatování, že anekdota je zhuštěným a soustředěným obrazem paradoxních situací a že má podobný filozofický základ jako moderní absurdní divadlo od Ionesca až po Havla. … Židovská anekdota je kritická a sebekritická. Není to sžíravý humor, i když je mnohdy hluboko pod kůži. Zato je to humor hluboce lidský, většinou se zřetelným druhým plánem, který má svůj filozofický rozměr, protože ukazuje absurdnost světa.
K milionáři přichází delegace náboženské obce s prosbou o příspěvek na výstavbu nové synagogy. Boháč dá delegaci pět set korun. Mluvčí náboženské obce s tím zřejmě není spokojen: "Váš syn věnoval celou tisícikorunu, a od vás dostáváme jen polovinu!" To je pochopitelné, vysvětluje boháč. "Můj syn si to může dovolit, protože má šetrného otce. A co já? Já mám marnotratného syna…"
Bankéř Strauss provází návštěvu po svém nedávno vybudovaném sídle: "Tady je salón…tady ložnice…můj pracovní kabinet…A tady v této velké jídelně v přízemí může najednou stolovat – nedej Bože! – padesát osob…"
