Knihovna České besedy Rijeka
je otevřená každé úterý od 18.30 – 21 hodiny a každou sobotu od 9 - 11 hodin
Přijďte si vypůjčit českou knížku nebo film!
Budou pořádané přednášky a projekce filmů. Dětí si mohou přijít přečíst nebo poslechnout českou pohádku ale i zahrát si loutkové divadlo.
Vážení členové České besedy Rijeka, milí přátelé.
Určitě už všichni víte, že je v Českém domě TGM otevřena knihovna, která obsahuje přes 2500 českých knížek různého žánru. Doufám, že splním Vaše požadavky jako knihovnice. Nikdy jsem takovou práci nedělala a doposud jsem o knihovnách téměř nic nevěděla. Budu se učit, budu se snažit a doufám, že Vás nezklamu. Pevně věřím, že do knihovny budete přicházet rádi a české knížky Vás zaujmou.
Číst české knížky je pro nás Čechy, žijící mimo ČR jednak otázkou bytí, ale rovněž jedním ze způsobu, jak si zachovat svoji identitu, způsob, jak zabránit asimilaci, zachovat, zdokonalit a vylepšit si naši češtinu.
Když se naši předkové před téměř 250-ti lety přistěhovali do těchto krajů, nemohli vědět, co je to obrazovka, blatník, podvozek, převodovka, letenka, počítač, pračka, myčka, mikrovlnka atp., protože věci, které těmito českými výrazy nazýváme, tehdy neexistovaly. Ale my, přestože jsme se češtině učili zde a ne v Čechách, již tyto české výrazy známe. Je to tím, že čteme české knížky a časopisy, občas shlédneme český film. Jen zřídkakdy máme příležitost učit se češtině od "pravých" Čechů a tam, kde jazyk vzniká, tedy v Čechách. Moc dobře víme, dokonce lépe než Češi v ČR, co to znamená, že jazyk je živý a že se mění. Přiznejme si, že Čechům často ani dost dobře nerozumíme. Čtením se mj. učíme i soudobé a moderní češtině. Věřte mi, znám lidi, kteří absolvovali stejné české školy v RCH, ale jeden z nich mluví a píše česky obstojně, kdežto druhý se vyjadřuje "haťalácky" a užívá příšerně zkroatizovanou češtinu, o psaní ani nemluvě. Ten první určitě hodně čte!
Vzpomínám, jenže nevím, kdy to přesně bylo, snad asi před čtyřiceti lety, že se mi do rukou dostal český časopis (tenkrát to byla u nás vzácnost), ze kterého jsem se poučila, že "frižider" je lednička a "hladnjača" mrazák. Nevím, proč si to pamatuji, ale přesně vím, že tehdy jsem si řekla: "Podívejme se, to si musím zapamatovat, na to bych sama nikdy nepřišla". Dlouho mi kupř. nesedlo slovo polotovary. Snad proto, že se u nás tenkrát ani nevyskytovaly. Přiznám se, že jsem si dokonce myslela, že jde o polotvary a v textu, že je překlep. Kdybych nečetla, sama bych dnes nevěděla, že "ty metlice, kerý pucujou vokna na autě", jak jsem zaslechla, jsou stěrače. Slyšela jsem jednoho pána, který autům náhodou moc dobře rozumí, že říká: "Vodešel mi motor vod utiračů". Posuďte sami, dobře si ty "brisače" přeložil, že? Co je utěrka asi věděl, proto „brisače“pojmenoval utirače. Jenže Čech by mu sotva rozuměl.
Ne, není ostudou neumět dokonale česky. Raději mluvme česky špatně, než vůbec. Ale proč se neučit, proč nečíst, když knížka je na dosah ruky?
Nezanedbatelným důvodem, proč číst je také fakt, že knížky jsou zábavné a poučné. Člověk přece nemusí jen a jen hledět na televizní obrazovku nebo sedět u počítače. Nemám nic proti "médiím", ale zdá se mi, že lépe je přečíst si knížku než sledovat filmy o násilí a poslouchat katastrofické zprávy. Co Vy na to?
Takže nashledanou v knihovně. Vaše knihovnice
Sněžka Hercegová
