Pondělní fejeton
Kdo z nás má rád pondělí? První den pracovního týdne není nikde moc v oblibě. S dlouhým povzdechem otráveně říkáme: "Zas je tady to pondělí!" Naproti tomu první den v kalendářním roce slavíme všichni vesele až bouřlivě.
Přitom začátek týdne by měl být v podstatě stejný jako každý jiný všední den. Vždyť přece i v pondělí můžeme potkat zajímavé lidi, navštívit alespoň kino, divadlo, knihovnu. Ovšem výstavní síně, muzea hrady a zámky zůstávají někdy v tento den uzavřeny. Odpočívají po rušném víkendu. I v pondělí mívají lidé nám blízcí narozeniny, svátky, takže máme šanci prožít začátek týdne příjemně. Nutno ovšem podotknout, že se obvyklé oslavy k těmto příležitostem spíše přesouvají z pondělí na sobotu nebo neděli. Je nepsanou pravdou, že pondělí má u mnoho lidí výjimečné postavení vzhledem k předcházejícím volným dnům. Nejvíce snad lidé láteří, když v sobotu nebo v neděli prší a fouká vítr, zkrátka je ošklivé počasí. Potom přijde pondělí a už od božího rána nádherně svítí sluníčko. Ostatně někteří z nás si při vzpomínce na pondělí ordinují špatnou náladu už na nedělní odpoledne a večer. Jediné pondělí, které je v našich krajících všeobecně oblíbeno, a které vybočuje z nekonečné řady všech pondělí je Pondělí velikonoční, křesťanský svátek a také symbol jara. V některém roce dva květnové státní svátky obsadí také dva pondělky za sebou, což je příjemné vzhledem k prodlouženým víkendům. Obdobně je tomu samozřejmě i s dalšími svátky. Pondělí bývalo už od nepaměti spojováno s modrou barvou. Tradice modrého pondělí a tedy také volného dne míří někam do středověku až k barvířům látek. Později se k ní připojili i někteří další řemeslníci a prodavači. Záleží tedy jen a jen na nás, jak dokážeme tento den, nebo tuto sedminu týdne vnímat. Ale ruku na srdce přátelé, pátek je přeci jenom pátek!
Milan Čejka
