S. K. Neumann
Jarní zvěstování
Tak dlouho čekali jsme rozechvěni touhou
a chladem, který vál ze sněhů svítících,
den žití chtěli jsme dát za sněženku pouhou,
však blesky chladnými jen vysmál se nám sníh.
Tak dlouho čekali jsme touhou rozechvěni.
Dnes atmosféra jest jak brána dokořán
ve svěžest, modro, jas a jitřní kuropění,
dnes první sladký vznět byl země lůnu dán.
Zdrávas, země,
plná milosti,
požehnaná jsi mezi světy,
země,
požehnaný plod života tvého,
člověk!
Tento úryvek byl vybrán ze sbírky básní Stanislava Kostky Neumanna "Kniha lesů, vod a strání".
Připomeňme si a učme se:
ÚRYVEK - kousek, díl něčeho
ROZECHVĚNI TOUHOU - hluboce, vnitřně si něco přát, tíhnout
SNĚŽENKA - cibulnatá bílá rostlina, která vykvétá koncem zimy (visibaba)
JAK BRÁNA DOKOŘÁN - široce otevřená
JAS - světlo, záře
JITŘNÍ - ranní svit, rozednívání
KUR - slepice, kur
KUROPĚNÍ - první ranní kokrhání kohouta; KURO-PĚNÍ - kura zpěv
Připravila Marcela Čovićová
