Vánoční pohádka
Kdekdo si myslí, že nadělující Ježíšek má zlaté saně, zlatá křídla, zlatý plášť, ale my s Frantou víme, že to tak nemusí být. Ježíšek na sebe může vzít přece jakoukoliv podobu. Třeba bezdomovce.
Jednou na Štědrý večer šel Ježíšek-bezdomovec ulicí Na Poříčí. Vedl opelichaného vlčáka a na zádech nesl oválený batoh. Byl plný dárků a bezedný, ale to nikdo netušil. Naopak, všichni se od toho pobudy štítivě odtahovali. Chlapik s vlčákem zahnul do Zlatnické a zazvonil u dveří. Otevřela mu paní v natáčkách a svátečním oblečení.
Vánoční Praha
- Co chcete?, zeptala se podezřívavě. A hned pokračovala: nechci hrnce, ani kosmetiku, podomní obchod nepodporuji… a na charitu nepřispívám.
- Nesu vám dárky, co jste si objednala.
- Paní se na něj štítivě podívala:
- Vy a dárky!…okamžitě vypadněte, nebo zavolám manžela. Je bývalý boxer, dodala výhružně…
Ten páchnoucí bezdomovec se ale nedal jen tak odbýt. Sundal z ramenou batoh a vytáhl velký fén. Přesně takový si paní velmi přála, ale teď začala křičet:
- Jedeš, kdoví kdes to ukrad, kdoví, z které popelnice to je…
Za ní se objevil manžel, přilákaný křikem. Měřil dva metry a svaly měl jako Pepek námořník.
- Co se to tu děje?! Charitu nepodporujeme, řekl výhružně a postoupil na dva kroky ke dveřím.
Chlap na prahu se jen tak zvláštně podíval, strčil fén zase do batohu, cvrnkl prsty o lem čepice a odešel. Dárky, které chtěl odevzdat, nechal na nejbližší popelnici. Ten večer mu zbylo poměrně dost dárků. (Lidi nejsou totiž příliš chytří, neví, že Ježíšek na sebe může vzít jakoukoliv podobu, a že i ten, kdo nevypadá příliš vábně, může přinést velký dar).
Když skončil nadělování, zbylé dárky, především hračky, dal za okna dětem, které nic nečekaly. Buď že rodiče neměli peníze, anebo těm dětem, které Vánoce musely slavit bez tatínka nebo maminky. A velkou kupu dárků položil také před dveře dětského domova, zazvonil a jako uličník utekl.
Potom se zastavil na rybí polévku v Naději. Seděl, srkal teplou polévku a hřál si ruce. Najednou vidí, jak po ulici vede maminka uplakanou holčičku a ta se ptá:
- Maminko, a najdeme ho ještě?
- To nevím, nevím, jestli ho najdeme, když jsi ho poslala pryč…Asi nás potrestal a už se neukáže…odpověděla maminka.
- A co uděláme, když ho potkáme. Maminka se usmála: - Co bys řekla? No pozveme ho na cukroví a cvrnkla dcerku něžně do nosu.
Holčička si začala prozpěvovat: - Ježíšku, panáčku…
To už nevydržel. Vstal od talíře a zaťukal na sklo. Maminka s holčičkou se otočily a malé se rozzářily oči. Mlaskl na psa, tlumok hodil přes rameno a odcházel z jídelny. V jídelně se najednou rozklinkaly stovky zvonků. Všichni zvedli oči od talířů a s úžasem koukali, jak se od stropu začíná snášet sníh a prázdné talíře se znovu začínají plnit vánočními lahůdkami.
A za chvíli se v rohovém činžáku o pár ulic dál rozsvítilo okno. Za ním u stolu s červeným ubrusem seděli holčička, maminka a Ježíšek. U nohou jim spal opelichaný vlčák. Když se dostatečně najedli cukroví a dost si popovídali, holčička usnula. Ježíšek si sedl na okno a na vlčákovi vyklouzl potichu do tmy.
