A když neslavíme…
Po přečtení tohoto čísla našeho zpravodaje by neinformovaný čtenář mohl přijít k mylnému závěru, že my v Rijece jen slavíme, hostíme, vysedáváme s návštěvníky a hosty, kocháme se pohledem na moře a prostě, že se stále máme jako v pohádce.
Proto sobě i nezasvěceným čtenářům fotkami připomeneme, jak to u nás vypadalo dva měsíce, měsíc nebo i týden před oslavou. Kolem našeho Domu nebylo oplocení a nepozorný návštěvník se lehko mohl zranit pádem do výkopů kolem Domu. Zabránil tomu pan Božo Selichár, který za pomoci pana Hovana a Velenčiće postavil všechny ohrady.
Během léta a bezprostředně před otevřením Domu se nejvíce pracovalo na úpravě okolí. Kdo to nezažil, sotva by mohl věřit, že tady v Přímoří kámen jako by vyrůstal a to právě tam, kde ho není zapotřebí. Z okolí domu jsme ho hrabali, vykopávali, odnášeli, odváželi a ne a ne se ho zbavit a terén připravit na vydláždění. A to zdaleka nebylo všechno, co se muselo dokončit před oslavou.
Tyto vzpomínky ani fotky nejsou však naše minulost. Přestože je náš Dům oficiálně otevřen, není ani zdaleka dokončen a práce je ještě spousta, jak uvnitř (zavedení knihovny, větrání a topení Domu…) tak i v okolí.
Text a foto S.H.
