Emil Ludwig
Duch a čin
Rozmluvy s Masarykem
(úryvky)
Z předmluvy: Každý čtenář knih presidenta Masaryka, každý čtenář jeho hovorů se spisovatelem Karlem Čapkem, každý čtenář kteréhokoliv Masarykova životopisu najde v této knížce doplňující obraz Masarykovy osobnosti a jeho díla. President Masaryk prohlédl a revidoval pečlivě text v rukopise, a tak vznikla kniha, na které měli účast dva autoři, jejichž jména jsou známá v celém světě.
Byl jednou jeden kočí a jedna kuchařka, ti sloužili na jednom z panství mocného císaře a vzali se, když jim to vrchnost dovolila; nesměli se sami v ničem rozhodovat, nesměli měnit ani bydliště ano povolání bez dovolení svého pána. Takový byl zákon ve východní Evropě.
O rok později, 1850, nazvali svého prvního syna Tomáš, a právě proto, že nemínili apoštola, nevěděli, jak správně uhodli jeho povahu, neboť se měl stát nevěřícím-věřícím, duchem bádavým, který všecku lidskou tradici napřed prozkoumává, ale zároveň přijímá zákon boží.
Rodina prof Masaryka před 1. světovou válkou. Sed: Charlotta a Tomáš Garrigue. Stojí děti (zleva): Jan, Alice, Herbert, v popředí dcera Olga
Matka ho učila modlitbě a modlívala se sama, aby ho jednou viděla vysvobozeného z kruhu, v němž byla zakleta, a snila o tom, že se sám jednou stane pánem jako správce statku nebo kněz.
Žádné znamení jí nevěštilo, že ten její syn jednou, už bělovlasý, zapudí apoštolského císaře ve Vídni a pak zasedne v jeho zámku v Praze jako pán země a hlava národa českého.
Masaryk, který po svých obou rodičích pochází z Čechů i ze Slováků a narodil se na jižní Moravě poblíž hranic obou kmenů, působí skrz naskrz jako Slovák: je dlouhý a ne široký, ohebný a ne těžkopádný, přizpůsobivý a ne tvrdohlavý…
…mladý kovář byl v šestnácti letech svým bývalým učitelem doslova od studny, u které zrána čerpal vodu do vědra k mytí kovárny, povolán zase do školy, kde měl vyučovat, a při tom se teprv sám začal něčemu pořádnému učit. Až do té doby nezískal nic než nejasné školní vzdělání, které i na onu dobu bylo špatně vedeno, a tak byl s počátku nerad, že byl přeložen z jednoho řemesla, kterému se naučil, do druhého, z kterého ničemu nerozuměl.
Potom se učil mladý učitel u jednoho kněze latině a byl přijat na gymnasium. Později byl přesazen do Vídně a tak se dostane syn kočího z císařova panství do hlavního města císařova. A ve dvaceti letech se konečně stane studentem.
"V tom domě", vypravoval mi "slyšel jsem všelicos, co takový policejní ředitel musí dělat a tak jsem se brzo dostal do politiky." "Tam jsem viděl věci v docela jiném světě, než ve škole."
Kdyby tak člověk mohl vidět svět, mohl cestovat a pojmout svýma očima všechno, čeho jsou knihy plny!
I umíní si, stát se diplomatem, začne se učit arabsky, aby mohl vstoupit na Orientální akademie.
Ale smysl realisty je v tom mladíku tak silný jako smysl platonika, a bude až do konce.
Když v šestadvaceti uveřejní svou práci o Platonovi v nějakém almanachu, píše řadu článků o teorii a praxi, aby demonstroval politiku jako vědu.
Přátele si sotva získává. Chodí na procházky, vždycky venku pod širým nebem, aby měl protiváhu k svému přemítavému duchu; je hodně sám. Sbírá první obraz světa v knize.
"Kdo miluje smrt", řekl mi Masaryk,"je duševně chorobný." Píše o sebevraždě, co s tím měla počít fakulta, a přece a přece se ta kniha cituje ještě dnes od lékařů i filosofů.
V Lipsku se setkal Masaryk se svou budoucí ženou. Charlie Garriguová přijela z New Yorku studovat hudbu. Měla krev dánskou a francouzkou, a její otec s temperamentem Vikinga mohl své předky shlédnout až k Ludvíku Svatému.
Garriguová měla pověst dychtivého srdce, kdy vstoupila do jeho života.
Ještě v plném mládí měly dvě dcery a dva syny. Osud jich však byl později určován životním bojem otcovým.
Přišel do Prahy! "Nebyl bych se snad stal politikem, kdybych nebyl býval přinucen tak silně prožit historický problém našeho národa."
Připravila Věra Badurinová
