O hubičkách
Nejednou naše babičky a dědečkové měli připomínky k hubičkování mladých s poznámkou, že to v jejich mládí tak nebylo.
Že to není pravda, dokazuje jeden náš krajanský list, který v roce 1925 pod názvem "Jaká může být hubička" uvedl, že může být:
Vlahá, žhavá, studená, chladná, pálící, ohnivá, plamenná, ledová, mrazová; Sladká, lhostejná, perná, vonná, oživující, vášnivá, necitelná, blažená, dlouhá, krátká, měkká, něžná, ukrutná, spojující, odpuzující, skvostná, pokrytecká, zbožná, svatá, svůdná, upřímná, šílená, blouznivá, tichá, poloviční, hlasitá, ukradená, zločinná, prokletá, nebeská, rajská, ďábelská, ničící, toužebná, žehnající, rozčilená, opojující, kvapná, rychlá, povrchní, úzkostlivá, bolestná, chlácholící, utišující, spojující, plachá, rozpačitá, němá, rozkošná, pevná, posvátná, rozechvělá, elektrická, bouřlivá, spěšná, falešná, uspávající, zničující, občerstvující, zimničná, horečná, upírská, nezměrná, sesterská, bratrská
O tom, že si to čtenáři dobře přečetli, svědčí i jejich dopisy s poznámkou, že hubičky mohou být ještě: štípaná a francouzská. Snad dnes, na začátku 21. století, našel by se jistě ještě některý název hubičky.
Připravil Václav Herout
