Na valné hromadě České besedy Rijeka dne 19. dubna 2009 bylo rozhodnuto, že český dům v Rijece ponese jméno Český dům T. G. Masaryka. Z tohoto důvodu redakce našeho zpravodaje rozhodla, že pro naše čtenáře uveřejní úryvky a zajímavá data z životopisu tohoto významného českého vědce, pedagoga, politika a žurnalisty, zakladatele novodobého československého státu a československého prezidenta.
Tomáš Garrigue Masaryk
* 7. 3. 1850 Hodonín - † 14. 9. 1937 Lány
Tomáš Masaryk se narodil v Hodoníně jako prvorozený syn v chudé rodině Josefa Masárika. Do nižší reálky jej rodiče poslali až po přímluvě místního děkana, který poukazoval na chlapcovy mimořádné schopnosti a nadání. Proto bylo rozhodnuto, že se po škole v Hustopečích vydá na učitelskou dráhu. Než však k tomu došlo, Masaryk se krátkou dobu učil ve Vídni strojním zámečníkem a byl učedníkem v kovárně v Čejči. Nakonec se dostává na studia do německého gymnázia v Brně.
Socha prvního československého prezidenta na Hradčanském náměstí v Praze. Stojící na podstavci je vysoká 3m a váží zhruba 500 kg. Je to trojnásobná zvětšenina díla sochaře Otakara Španiela z roku 1937, kterou provedli sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš. Slavnostní odhalení se konalo 7. března 2000.
Vynikající prospěch mu umožnil získat stipendium a mimoto sehnal výhodné místo vychovatele v rodině svého budoucího příznivce a mecenáše. V roce 1872 maturuje a zapisuje se na filozofickou fakultu ve Vídni na obor filologie. Roku 1876 končí univerzitní studia a odjíždí na cesty (Itálie, Německo). V roce 1877, kdy jeden rok trávil na univerzitě v Lipsku (Německo), se seznámil se svojí budoucí manželkou Charlottou Garrigue, dcerou bohatého amerického podnikatele z New Yorku. V srpnu před odjezdem do svých domovů došlo k jejich zasnoubení. Sňatek uzavřeli 15. 3. 1878 v Americe.
Novomanželé se zanedlouho vrátili do Vídně a Masaryk v září 1878 podává habilitační práci, zabývající se problémem sebevraždy. Její knižní vydání (1881) vyvolalo značný ohlas. V květnu 1879 se jim narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. V roce 1886 Masaryk přijal místo na pražské univerzitě.
Jeho osobnost se naprosto vymykala a odlišovala názory i vztahem ke studentům, udivoval konzervativní prostředí svými přednáškami k různým, dosud tabuizovaným tématům (sociální problémy, prostituce atd.). Nejinak tomu bylo i v případě jeho manželky, plně emancipované Američanky. Přes tuto rozdílnost a některé rozpory byl však od počátku českou společností přijímán a respektován.
Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis "Athenaeum", na jehož stránkách se rozproudila a vzrostla aféra pravosti "Rukopisů zelenohorského a královédvorského". Tak vyvstal nejprve střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědecké pravdě stál vlastenecký cit a národní politika. Rozhodnými argumenty a posudky Masaryk prokázal, že jde o padělky. Během "rukopisných bojů" se kolem Masaryka vytvořila skupinka názorově spřízněných osob, k níž se připojila i řada mladších stoupenců Masaryka. Tato událost přesměrovala Masarykův zájem do politického života. Nový politický směr, který představovali, nazval sám Masaryk "realismem". Do říšské rady vstupuje s mandátem za mladočechy roku 1891. Odchází však po dvouletém působení a vrací se až roku 1907, kdy si poslanecký mandát podržel do roku 1914.
Roku 1897 je jmenován profesorem Karlovy univerzity. Tehdy se zapojil též do tzv. Polanské aféry - Hilsneriády (1899, po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky), kde prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně v tisku i na univerzitní půdě. Roku 1900 v napjaté době a nepříznivé situaci vytváří českou stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková).
V době vypuknutí 1. světové války měl už Masaryk za sebou úctyhodnou vědeckou, pedagogickou a kulturně politickou dráhu, ale na české politické scéně ještě mnoho neznamenal a jeho strana tehdy ještě neusilovala o státní samostatnost českých zemí. Když Masaryk v prosinci 1914 odjížděl do exilu, aby proti Rakousku bojoval v zahraniční akci, kladl si otázku: "jsme zralí pro svobodu, pro správu a udržení samostatného státu...- pochopíme světodějný okamžik?" Před koncem roku 1914 odjel Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915) a později se během roku přesouvá do Francie, kde přijíždí i E. Beneš. Po celou dobu války nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa při jednání v Anglii, Rusku a poté v Americe, až po podpis Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace. A zatímco evropští spojenci s rozbitím Rakousko -Uherska dlouho váhali, podařilo se Masarykovi pro vznik nového státu získat podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Po válečných létech usilovnou organizační, agitační a diplomatickou činností, v níž mu byli nejbližšími spolupracovníky M. R. Štefánik a E. Beneš, se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa. V jeho nepřítomnosti ho 14. listopadu zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem republiky.
Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil ho slavným citátem z "Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské" J. Á. Komenského: "Vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český".
Československá republika měla nemalé problémy hospodářské, sociální, správní a obecně politické a Masaryk nebyl jen mužem vznešených idejí, ale i politikem rázných činů. V roce 1920 například jmenováním úřednické vlády J. Černého nekompromisně přispěl k potlačení komunistického pokusu o získání moci. I když nebyl členem žádné politické strany, účinně do politického dění zasahoval a byl představitelem "hradní politiky", kterou podporovali zejména sociální demokraté, národní socialisté, někteří vůdčí činitelé dalších stran, přední žurnalisté a umělci a samozřejmě Sokol a převážná část legionářů. "Hrad" měl odpůrce především v nacionálně zaměřených stranách. Masaryk však byl osobně všemi respektován a představoval mimořádnou autoritu. Po prvním dvouletém funkčním období byl zvolen prezidentem znovu v letech 1920, 1927 a 1934. U příležitostí jeho 80. narozenin byl přijat zákon: "T. G. Masaryk se zasloužil o stát".
Po nástupu Hitlera k moci Masaryk v roce 1934 přijal prezidentskou kandidaturu - komunisté tehdy navrhovali K. Gottwalda - ale již v příštím roce v prosinci na svůj úřad abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví i neschopnosti demokrata a humanisty plně pochopit něco tak odpudivého jako totalitární diktatura, nepovažoval za možné stát v čele státu v době hrozících nebezpečí.
"To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě," truchlil s mnohými básník J. Seifert, když Masaryk zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu bez ohledu na národnost.
Dle http://old.hrad.cz/president/Masaryk/cvp.html
Zapamatujte si, dokud budeme lépe platit generály než učitele, na světě nebude mír.
T.G. Masaryk
Vše, co jsme podnikli, čeho jsme dosáhli, dosáhli jsme skutečnou prací. Jsem si jist, že co jsme dosáhli, též udržíme, doplníme a zdokonalíme. Čeká nás ještě mnoho práce, snad těžší práce než dosud, a já každého zvu k této práci, jež nám musí být společnou.
T.G. Masaryk po uvítání v Horním Dvořišti 20. prosince 1918
Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum.
T. G. Masaryk
