In memoriam
Jarouš Husák
Znenadání, klidně a tiše nás dne 28. října 2008 opustil náš člen Jarouš Husák. Jarouš, Jarda, Jaroslav, pan Husák… bez ohledu jak mu kdo z nás říkal, všichni jsme si byli jisti, že mluvíme o hodném člověku, který v každém okamžiku a kdykoliv každému z nás, bude-li to potřebovat, podá nápomocnou ruku nebo oporu, že jde o člověka, který nás nikdy nezradí, a který vždy dodrží dané slovo. Tiše a klidně odešel člověk, pod jehož střechou jsme vždy byli vítáni a v jehož domě se každý z nás cítil jako doma.
Není divu, že reakce každého z nás na smutnou zprávu o Jaroušové smrti vyvolala pochybnost. "Jarouš? Ale nezemřel, co to mluvíš, vždyť jsem s ním včera mluvil?!" Nebo: "Jarouš? Který Jarouš?" – jako bychom znali více lidí, kterým jsme tak mezi sebou říkali a jakoby hned nebylo zřejmé, o koho jde. Jenže nikdo z nás té zprávě nechtěl věřit.
Před takřka čtyřiceti lety se z krajana z Končenic, který své rodinné hnízdo nejdříve vystavěl v Hercegovci, stal Riječan. Rijeku a Riječany měl rád, sblížil se zde s lidmi, s kterými žil a pracoval a zároveň v duši vždy choval vánek své Slavonie, na kterou nikdy nezapomněl. Jeho domov byl vždy tam, kde byla jeho Fanynka, jeho dvě dcery a zeťové a především tam, kde je jeho vnučka. Pro ně pro všechny vlastníma rukama za pomoci manželky postavil rodinnou střechu, pod kterou do jeho smrti všichni společně a svorně žili.
Nepřetržitou vazbou, která ho poutala k rodnému kraji a lidem z toho kraje byla Česká beseda Rijeka a my všichni, kterým se z nezanedbatelné části právě kvůli Jaroušově rodině, rijecká beseda stala útočištěm a druhým domovem. Se svou rodinou Jarouš stál u zrodu rijecké besedy, byl jí plně oddaný už před jejím oficiálním založením v roce 1994. Pod jeho střechou žila beseda i dlouho po tom, co jeho manželka, dlouholetá předsedkyně České besedy Rijeka, našla v Jaroušovi silnou oporu a souhlas pro stavbu Českého domu v Rijece, v době, kdy mnozí jí od úmyslu stavět Dům odrazovali. Nebyla to však jen verbální podpora. Jarouš zase pilně pracoval, stavěl a zdil svýma rukama Dům – tentokrát domov pro všechny členy České besedy Rijeka. I po krátkou dobu, kdy už nemohl fyzický pracovat, nevadili mu pod jeho střechou schůze a porady, někdy i zkoušky, odpovídal na telefonáty, přenášel vzkazy a toleroval každodenní vícehodinový pobyt manželky v Domě. S radostí se občas s někým svezl k Českému domu a tam mu z očí vždy sršela nesmírná radost a spokojenost, kdykoliv viděl, že se něco nového udělalo. Věděl o každém kameni vezděném do Domu a postřehl i nejnepatrnější změnu. Věděl o všech plánech o dokončení Domu a žil pro chvíle jejich realizace.
Jarouši, odpočívej tiše a spokojeně, zasloužil sis klidný odpočinek. Své rodině a nám, členům České besedy Rijeka budeš moc chybět a nikdy na tebe nezapomeneme.
Čest tvé památce a věčné díky.
Česká beseda Rijeka
