Výuka češtiny v Rijece
Určitě už víte, že od školního roku 2007/08 probíhá i v Rijece výuka češtiny (model C). Nám v České besedě Rijeka velmi záleží na tom, aby se nejmladší generace (rodičů dětí již česky nemluvících) naučila jazyku svých předků, protože právě zachování jazyka je jeden z úkolů, které jsme si při založení besedy dali. Mladí, kteří mluví česky, jsou zárukou budoucnosti našeho spolku. Přestože je to záležitost Ministerstva školství a s besedou to nesouvisí, snažila se naše předsedkyně spolu s městskou rijeckou správou (Oddělení pro výchovu a školství) pomoci.
Už ve školním roce 2006/07 jsme si v menšinovém tisku mohli několikrát přečíst, že i v Rijece bude nebo dokonce že už probíhá výuka češtiny, což neodpovídalo pravdě, přestože jsme si přáli, aby tomu opravdu tak bylo. Patnáct dětí, které se před začátkem dalšího školního roku konečně i zapsaly na fakultativní výuku češtiny ve škole Podmurvice, se dočkaly začátku výuky teprve ve druhém pololetí. To už ztratily naději a zapsaly se na jiné aktivity (mažoretky, tenis atp.). A tak se stalo, že v minulém školním roce na výuku češtiny docházeli jen 3 žáci. Možná by začátky nebyly tak zdlouhavé, kdyby se uskutečnění myšlenky řídilo příslovím: "Nejdříve chlívek, pak kravičku". K výuce je totiž mimo žáků zapotřebí mít i učitelku. A tu si bylo za daných podmínek zapotřebí "vypěstovat" a připravit na tak náročný úkol.
Po těžkopádných začátcích se výuka v tomto školním roce konečně rozjela díky tomu, že probíhá v prostorách Českého domu a ne už ve městě v místnostech školy Podmurvice, ke které formálně patří a od které žáci dostanou vysvědčení i se známkou z češtiny. Letos na fakultativní výuku češtiny chodí dokonce 15 žáků, z toho 4 dospělí.
V předvánočním období jsme chtěli vidět, jak se letos ta "česká škola" v Rijece rozrostla a konečně postavila na nohy. Proto jsme navštívili malé i veliké žáky při jedné hodině výuky a vyfotili je, když se připravovali na vystoupení mikulášského večírku. (Nutno podotknout, že jsme přišli na konci výuky, kdy mnozí z žáků už odešli domů a zůstali jen ti, kteří nacvičovali vystoupení).
Paní Erika Klepová si teď už pojmenování učitelka stoprocentně zaslouží. Té klobouk dolů za skvělé výsledky, oblíbenost, úspěch a především za odvahu skočit po hlavě do něčeho pro ni docela nového a neznámého, s čím jí neměl kdo pomoci ani radou.
S. Hercegová
