Martina Drijverová
České pověsti pro malé děti
Milí přátelé,
doufám, že se Vašim vnoučatům líbily pověsti o silném Bivoji, praotci Čechovi a Libuši a Přemyslovi, které jste jim mohli přečíst z minulého čísla Naší řeči. I v tomto čísle pamatujeme na naše nejmladší a přinášíme další dvě zajímavé pověsti a přejeme Vám, Vašim dětem i vnukům pěkně počtení.
Bruncvík
Kníže Bruncvík byl odvážný a chytrý muž a cestovatel. Když jeho loď ztroskotala, všichni námořníci utonuli a Bruncvík se zachránil. Ale neměl nic k jídlu a pití, kolem byl jen písek a skály.
Na vrcholku uviděl obrovské hnízdo – obydlí ptáka Noha. Vlezl do kůže jakéhosi zvířete a vrtěl se v ní, aby si ho pták povšiml. Noh se spustil k zemi, Bruncvíka ulovil a odnesl na skálu. Tam Bruncvík kůži prosekl mečem a sklouzl na druhou stranu skály, dolů k lesu.
Pod skálou se odehrával zápas lva s drakem! Kníže šel pomoci slabšímu – lvovi. Kníže se lvem draka přemohli a lev se stal Bruncvíkovým přítelem. Cestovali spolu po celém světě. Když zestárli, vrátili se do Čech. Ani vlastní žena Bruncvíka po létech nepoznala, dokud jí neukázal prstýnek, který mu navlékla při svatbě.
Dnes Bruncvíkova socha stojí pod světoznámým Karlovým mostem v Praze. Je při něm i jeho legendární lev a v ruce slavný meč, kterým vykonával divotvorné skutky. Tam na úpatí mostu čeká na den, kdy Česká zem bude zase potřebovat jeho služeb.
Karlův most
Je na světě něco hezčího, velkolepějšího a bohatšího než je Karlův most?!
"Karel IV. byl moudrý a spravedlivý panovník." Když začal vládnout české zemi, bylo v ní hodně chudoby a nepořádků a hvězdáři předpovídali požáry a povodně.
Král věděl, že se nesmí stát to, co hvězdy zvěstovaly. Praha musí přežít všechny nesnáze. Sám král vytvářel plány o přetrvání města; kreslil, měřil, rozhodoval, dával návrhy a rozhodoval kudy povedou ulice, kde bude které náměstí, kde kostel…
Aby lid netrpěl hladomorem, Karel IV. dal stavět monumentální stavbu, která se jmenuje Hladová zeď – lidé, kteří jí stavěli, nedostávali za svoji práci plat, nýbrž potraviny a oděv. Jídla bylo vždy dost, aby se všichni chudí nasytili. Tu velkolepou zeď obdivujeme i dnes.
Potom začal král Karel IV. uvažovat o mostě přes Vltavu v Praze. "Přeji si, aby most byl skutečně pevný, víte, že zjara se řeka vždy rozvodní; můj most musí čelit povodním! Ani prudká voda nesmí mostní pilíře vymlít!" Ale jak to udělat?
Král přemýšlel a dostal nápad: "Budeme maltu mísit s vejci. Tak bude jistě lépe držet." A začali do Prahy svážet vejce z celé země, jeden náklad za druhým.
Také v osadě Velvary nařídili páni poddaným, aby přinášeli vejce na stavbu královského mostu. Jakýsi chytrák tam navrhl: "Ale pánové, je takové horko, vejce se cestou zkazí! Nejlépe bude, když vajíčka uvaříme. Tak se nepokazí a ani nerozbijí."
A jak řekli – tak udělali. Když ta vejce natvrdo dorazila do Prahy, to bylo smíchu! S tím přece nešlo maltu smíchat a proto si zedníci vařená vejce solili a jedli s chlebem.
A most stál pevný jako skála. Později byl vyzdoben krásnými sochami. Byl tam i kníže Bruncvík s mečem v ruce a přítelem lvem po boku. Dobrý král Karel už dávno zemřel, ale jeho most stojí stále.
Věra Badurinová, ilustrace Dagmar Ježková, překlad S.H.
