Martina Drijverová
České pověsti pro malé děti
Milí přátelé,
možná budete tentokrát zklamaní, protože dnes nepíšu pro vás. Přečetla jsem a doporučila spoustu krásných knížek pro vás dospělé. Dnes myslím na Vašes vnuky a vnučky. Také oni určitě rádi čtou a poslouchají pohádky, a když jsou malí, ty pohádky jim musí vyprávět a předčítat dědečkové a babičky. Pohádky jsou nabité událostmi, veselými i smutnými osudy. Legendy nás odvádí do daleké minulosti a příběhy z dávných dob obohacují život našich dětí i nás samých.
Praotec Čech
"Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů – Čecha a Lecha. Ale dobře jim tam nebylo. V okolí se totiž usadily jiné kmeny, které je přepadaly, loupily a co chvíli někoho přepadli a zabili." Bratři usoudili, že dál takto žít už nejde. Vydali se se svými kmeny do dalekých krajů a dlouho cestovali. Bratr Čech objevil krásnou horu – "seděla uprostřed luk jako kulatý bochánek, či jako dnem vzhůru obrácená mísa". Z té hory byl překrásný pohled na všechny strany. Ležela tu zaslíbená země, která bude patřit jenom jim, a kterou nazvali Čechy.
Po dobu, kdy se bratr Čech kochal pohledem na svoji budoucí vlast, bratr Lech ještě spal. Když se vzbudil, bylo už pozdě. Novou zem pro svůj rod snad nenašel – ani jedna země se nejmenuje Lechy.
Silný Bivoj
"Před dávnými časy vládl v Čechách vévoda Krok. Měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši." Kazi byla nejkrásnější, Libuše nejmoudřejší a o Tetě se nemohlo nic zvláštního povědět. Dívky dospívaly a mladíci se zamilovávali do Kazi, ta si však stále nemohla vybrat ženicha.
Krok trůnil na Vyšehradu. V okolí tohoto vévodského sídla se najednou objevil divoký kanec, který ničil pole a napadal lidi. Všichni žili ve strachu z jeho velkých, ostrých tesáků.
Jednoho dne se tu objevil mladý lovec Bivoj, silný jako skála. Oči se mu modře blýskaly a na zádech nesl dar pro vévodu – holýma rukama přemohl divoké zvíře, živé si ho naložil na ramena a přinesl vévodovi.
Kazi řekla otci: "Myslím, že nemám dál co čekat, tatínku"! A slavila se svatba. Libuše převzala vládu po otci. Teta vládnout neuměla, vdávat se nechtěla, ale postavila si nad řekou Berounkou krásný hrad Tetín.
Libuše a Přemysl
"Kněžna Libuše převzala vládu po svém otci. Byla moudrá a uměla věštit a předpovídat, co se stane." Vyšla si k Vltavě, pozvedla ruce a řekla: "Vidím město veliké, jeho sláva se bude hvězd dotýkat…!" A město se začalo stavět.
Jeden člověk tesal práh ke dveřím, protože to je v domě nejdůležitější. Libuše jak to viděla, řekla: "A to město se bude jmenovat Praha."
Kolem Libušina hradu vyrostlo město Praha a všichni tu byli spokojení a šťastní. Někteří však byli závistiví a nespokojeni Libušinou vládou a bylo slyšet slova: "Běda mužům, kterým žena vládne!"
Libuše byla moudrá a uvažovala – snad by bylo lépe, kdyby vládl muž. Dala vyvést ze stáje koně, svého nejmilejšího bělouše a pošeptala mu do ucha: "Jdi, kam chceš!" a obrátila se k poddaným: "Tam, kde se kůň zastaví, tam najdete svého budoucího vévodu."
Tak našli muže, který se jmenoval Přemysl, a protože právě oral, říkali mu Přemysl Oráč. "Libuše a Přemysl byli spolu šťastni a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas".
(Pokračování příště)
Věra Badurinová; překlad S.H.
kresby: Dagmar Ježková
