K 85. výročí zrození myšlenky o pořádání dožínek:
Jedna historka z dožínek 1927
Uspořádat první dožínky si vyžadovalo značné námahy, zvláště ve snaze, aby v programu nastoupilo co nejvíce mládeže z okolních českých osad, ve kterých žili příslušníci české národnosti. I zde nejvíce toho vykonali daruvarští krajané a při této práci se jim stávaly mnohé zajímavé příhody.
Dožínky v roce 1927
V roce 1927 měl tanečníky z Holubňáku nacvičovat pan Sobotka z Daruvaru. Při jeho první návštěvě se cvičilo v místnosti jedné tamější rodiny. Holubňačané byli rádi, že se jim daří při nácviku nových tanců a písní. Další neděli přišlo se Sobotkou do Holubňáku ještě několik Daruvařanů, aby mu vypomohli v nacvičování tanců. Jelikož byla neděle, o tance projevili zájem i ostatní vesničané. Dívky se před takovým množstvím lidí trochu ostýchaly a odmítly tančit. Jako záminku uvedly, že tančit neumí. Přesto se po dlouhém přemlouvání pana Sobotky podařilo přesvědčit menší počet děvčat, aby začala nacvičovat tance před tváří celé vesnice. A šlo to, až přišel na řadu tanec „Mámo, já se vdám“. Jakmile děvčata uslyšela název tance, jako by někdo vystřelil, všechna se rozutekla. K tanci je již nikdo nepřemluvil a tak se stalo, že tanečnice z Holubňáku na dožínkách toho roku netančily.
V. Herout
