Virovitica
Během zájezdu členů naší besedy do Virovitice, kde dospělí tanečníci a pěvecká skupina vystoupili v odpoledním kulturním programu Den české kultury, který se konal v rámci Jarních tónů Jana Vlašimského, se naši hostitelé snažili umožnit nám poznat některé památky ve svém městě. Kvůli nedostatku času a nepříznivého počasí se nám bohužel podařilo vidět jen několik skvostů památkové architektury v centru města.
Zámek Pejačević
Virovitica se nachází na úpatí Bilogory, kde se pahorkovitý kraj začíná šířit do plodné Panonské nížiny a Podraviny. Dnes je administrativním střediskem a hlavním městem Viroviticko-podravské župy, čítá kolem 22 000 obyvatel a má velmi dobrá železniční a cestovní spojení.
První zmínka o osadě Virovitica se datuje do roku 1234, kdy osada získala status samostatného oprávněného tržiště listinou, kterou vydal slavonský vévoda Koloman, syn krále Ondřeje II. a bratr Bely IV. Dne 26. listopadu 1242 vydal právě ve Virovitici král Bela IV. Zlatou bulu, na základě které se Záhřeb stal svobodným královským městem.
O sídlišti Virovitica je v latinou psaných dokladech ze 13. století zmínka jako o osadě Wereuce, což se četlo jako Verevče a velice se podobá dnešnímu českému názvu města - Verovice.
Oltář sv. Jana Nepomuka ve virovitickém kostele sv. Rocha
Navštívili jsme františkánský klášter a kostel sv. Rocha. Jeden z pěti Františkánů, kteří tam dnes žijí a opatrují dědictví, nám vstřícně pověděl něco o klášteře a kostele. Na místě tohoto kostela stál kdysi kostel sv. Marie a Františkánský klášter. V roce 1552 Virovitici dobyla osmanská říše, Františkáni museli prchat, ale lid nikdy neopouštěli, zůstali s národem, stejně jako v nedávné domovské válce. Poté, co byla Virovitice osvobozena od Turků, vrátili se do ní koncem 17. st. i Františkáni a začala nová doba rozkvětu a obnovení ve všech úsecích života. Františkáni vystavěli cihelnu, kostel a klášter. Jelikož v té době ve virovitickém kraji vládl mor, patronem nově vystavěného kostela se stal sv. Roch, ochránce proti moru. Kostel se stavěl od roku 1726 do roku 1752, dle náčrtu neznámého autora. Poté co komplex kostela a kláštera utrpěl velké škody při zemětřesení v roce 1775, byli za účelem sanace pozvaní dva italští stavitelé z Milana – Giovani Berto a Giulio Zerone.
Přepychové interiéry v kostele patří mezi nejhezčí příklady sakrálního barokního umění v kontinentálním Chorvatsku. Připomeneme třebas jenom kazatelnu z roku 1755 a jeden z devíti oltářů - oltář sv. Jana Nepomuka, o kterémžto světci českého původu jsme si nedávno mohli přečíst i v Naší řeči z pera Dr. Václava Herouta.
K dalším skvostům památkové architektury v centru Virovitice patří zámek Pejačević z roku 1804. Zámek je impozantní ukázkou světové barokní architektury s klasicistickými prvky. Je to objekt velké historické hodnoty a zajisté nejhezčí zámek ve Slavonii. Kolem zámku, vybudovaném na vyvýšeném místě ve středu dnešní Virovitice, se rozprostírá park s vybranými exempláři stromů a keřů, vysázených před téměř 200 lety. Zámek a park se velice podobají nám všem dobře známému ale menšímu zámku hrabat Jankovićů v Daruvaru, který byl vystavěn ve stejném stylu o něco dříve (v roce 1777). Také zámecký park se velice podobá parku kolem daruvarského zámku, zejména jsme si všichni všimli krásných kmenů stromu Ginkgo Bilobae, jaké nalézáme i před vchodem do zámku v Daruvaru.
Text a foto: S. Hercegová
