Po stopách minulosti
"Svatá voda" u Dežanovce
V dějinách medicíny se můžeme dočíst, že lékaři starověku již značnou pozornost věnovali vodě. Usoudili, že má veliký vliv na dobré lidské zdraví, ale i opačně, může být i zdravotně závadná a může zavinit mnohé nemoci. Značnou pozornost vodě věnovali především řečtí a římští lékaři. Důkazem jsou mnohé lázně - termy, které byly budovány v místech, kde voda měla dobré zdravotní účinky. Z dějin je také známo, že po jejich příchodu na území dnešního Daruvaru koncem 1. století před Kristem založili svoje sídlo Aque Balissae. Již v názvu toho osídlení nalezneme slovíčko voda (aque) a z toho můžeme usoudit, že se jistě zabývali i prameny zdejší teplé vody.
Ve středověku se na území dnešního Daruvaru lázně nikde nepřipomínají. Částečně se dává vliv církevní politice, která hlásala, že nemoc je Boží trest. Výzkum o mnohých nemocech a jejich příčinách se viditelně zpomalil, přestože voda byla důsledkem mnohých nakažlivých nemocí, obzvláště ve městech. Ztráty lidských životů byly mnohem větší než způsobily středověké války.
Změny v medicíně nastaly od 18. století. Lékaři se znovu snažili vyhledat příčiny mnohých nemocí, začali se znovu zajímat o vliv vody na lidské zdraví. O svých výzkumech potom psali mnohé knihy.
Kaplička z roku 1922, v popředí pramen "svaté vody"
Jeden z vědeckých pracovníků byl Jean Baptista (Ivan Krstitelj) Lalague, který mimo jiné napsal i knihu pod názvem "Medicina ruralis iliti vrachtva ladanyszka". Kromě medicínské hodnoty spočívá význam knihy i v tom, že je to nejstarší odborná kniha z medicíny psaná v chorvatském jazyce. V ní jsou popsány vlastnosti vodních pramenů na území Slavonie a severozápadního Chorvatska.
Lalangue se narodil v roce 1743 v Luxemburgu. Byl jedním z nejlepších studentů medicíny zdravotní fakulty ve Vídni, kde se v roce 1770 stal doktorem medicíny. Byla to doba vlády Marie Terezie (1740 - 1780), která podporovala modernizaci celkového života na území svého státu. Zdravotní otázky měly přednost. Pod tou záminkou byl v roce 1771 Lalangue poslán do Varaždinu, kde se stal lázeňským lékařem a "županským fyzikem". Zde působil až do roku 1799, kdy zemřel.
Lalangue, známý jako lékař praktik, léčil nejznámější osobnosti své doby. Věnoval se i výzkumu vod v pramenech a v lázních a tím si zasloužil mnoha uznání. Napsal z oblasti medicíny pět odborných knih. V knize napsané chorvatským jazykem uvádí symptomy mnohých nemocí a uvádí i svůj názor na léčení každé z nich. Chorvatština této doby se lišila od dnešního spisovného jazyka, navíc prostí lidé neuměli číst, proto byla odborná kniha posílána na fary s prosbou, aby byl obsah sdělen nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti.
V části knihy, kde analyzuje léčivost různých pramenů Lalangue rozlišuje minerální, lázeňské a "kyselé" vody. Daruvarská voda patřila k lázeňským vodám a mezi kyselé vody zařadil "svatou vodu" ve Slavonii na území Požežské župy. Byl to pramen v blízkosti Kaštela (Dežanovce), u osady Kreštelovac. Tento pramen dnes není příliš znám širší veřejnosti, přestože starší lidé vypráví o mnohých zdravotních vlastnostech této vody. Podle Lalangueu se "svatá voda ve Slavonii" vyskytuje ve vzdálenosti dvou hodin chůze od Daruvaru. U tohoto pramene byla v roce 1922 vystavěna kaplička, která byla obnovena v roce 1957. Na ní je nápis, že pramen se roku 1747 stal svatým.
Lalangue uvedl, že mu vodu z tohoto pramene přinesl biskup Wernek. Vodu ihned zaslal do Vídně baronu Granzimu, který rozborem zjistil, že voda obsahuje některé minerální vlastnosti. Lalangue usoudil, že voda je čistá a zdravá k pití, že pomáhá při horečkách, zvracení, vnitřnímu krvácení a pomáhá i těm, kteří vykašlávají krev. Také uvedl, že mnozí se po užívání této vody uzdravili.
Dnes se o tomto pramenu mnoho nemluví, ale mnozí podnes tvrdí, že tato voda je nejen svatá, ale je známá i jako "mužská voda", pro kterou si přichází mnozí muži staršího věku.
Dnes je obtížné mluvit o skutečných vlastnostech vody tohoto pramene. Možná, že představitelé Dežanovce dělají chybu, když o tomto prameni mlčí. Možná by přilákali turisty, jako to mnohdy dělají v jiných místech zprávami o zjevení panenky Marie. Písemné zprávy z 18. stol. by jistě byly pro turisty lákavou reklamou.
Václav Herout
