Poznáváme Prahu
Poslední naše společná procházka Prahou na stránkách Naší řeči nás odvedla od na Vyšehrad. Od tehdy jsem jej sama navštívila dvakrát - právě v době, kdy redakce Naší řeči připravovala minulé číslo.
Pohled na vyšehradskou skálu s tunelem z vltavského ostrova Císařská louka
Vzpomněla jsem si v Praze na Vás, milí čtenáři, a zašla na mnohá místa, o kterých jste na stránkách svého zpravodaje četli, i na místa, na která Vás ještě ráda zavedu.
Na Vyšehradě jsem se prošla místo Vás krásným parkem, o němž jsem vyprávěla už dvakrát a který je i na podzim plný turistů, zašla jsem na památný hřbitov, zastavila se na vyhlídce, odkud je výjimečný pohled na starobylou Prahu, Pražský hrad a okolí, ale i na Vltavu s ostrovy a Branické a Barrandovské skály podél toku řeky ku Praze. Sestoupila jsem parkem vně hradeb – jednou na jižní stranu k podolskému kostelíku, podruhé na severní stranu k Novému Městu.
Návštěva Vyšehradu je poučná v každém ohledu. Najdeme tu porovnání pověstí s dějinami a poučení o hradbách a o způsobu obrany v 17. a 18. století. V muzeu získáme, navštívíme-li kasematy. Úzké podzemní zděné chodby se střílnami jsou kolem 2 m vysoké a 1,5 m široké. Zpřístupněny jsou v délce asi jednoho kilometru. Prostor se dočkal i elektrického osvětlení. Světlo sem zavedl František Křižík (vynálezce, jehož fontána je zachovaná na pražském Výstavišti). Osvětlení se sice dnes už nepoužívá, ale udivuje provedením zabezpečení z doby jeho instalace.V podzemí je dokonce i velký sál, bývalé shromaždiště vojáků, kde později našly umístění originály soch s Karlova mostu.
Tato památná místa, možná pro svůj klid a výjimečnost, našla využití i ve službě novým generacím. Například v budově nového proboštství z 19. století se konají svatební obřady. Mj. jsme prošli kolem tzv. Jedličkova ústavu. V roce 1913 tu lékař prof. MUDr. Rudolf Jedlička založil první český ústav pro tělesně postiženou mládež, který je činný dodnes. Na úpatí vyšehradské skály bylo vystavěno podolské sanatorium, kam byl první pacient přijat v roce 1914.
Vyšehradský tunel
Jedna z mých procházek vedla podél Vltavy od Bráníka přes Podolí ke Karlovu mostu. Aby cesta z těch dřívějších předměstí vedla po rovině bez výstupu na Vyšehrad k Táborské bráně, postarali se stavitelé a městští páni už začátkem 20. století. Jak se vývoj, tj. potřeba spojení předměstí s městem Prahou, vyrovnal s původním dávným úsilím kontrolovat cesty a dopravu po řece s vysoké a nedobytné skály? Tuto určitou přírodní hranici zdolal tunel.
S hloubením tunelu, se začalo v květnu 1902. Projektantem byl ing. Vilém Dvořák a stavbu vedl inženýr Kindl. Pánové neměli jednoduchou práci. Skála byla příliš tvrdá. Další překážkou byly prameny vody, vyvěrající ze skály. Nemalý problém představovaly námitky milovníku staré Prahy, kteří protestovali proti narušení vzhledu památného Vyšehradu. Tvrdost skály byla zdolaná dynamitem, pro vodní prameny byla vystavěna odvodňovací štola a pečovatelé o Prahu přistoupili na slib, že oba portály tunelu dostanou "historický" vzhled se středověkým cimbuřím.
Tunel není přímý, sleduje řeku a stáčí se v oblouku o průměru 85 metrů. Je dlouhý necelých 35 metrů. Pří jeho výstavbě bylo použito 4000 patron dynamitu, spotřebováno celkem 1120 m3 betonu a vyzděno 10 000 m2 zdiva. Přestože je to dnes nejkratší dopravní tunel v Praze a pro jeho délku nebylo a není zapotřebí žádných technologických vybavení, šlo o velké stavební dílo. Současně se totiž stavěla silnice a pobřežní zeď. Do provozu byl tunel předán za necelé 3 roky. Svojí výškou a šířkou (9 a 6 metrů) byl od začátku vhodný pro všechny druhy tehdejší, ale i většinu dnešní dopravy. Tramvaj tudy projíždí od r. 1910, jezdil tu dokonce i trolejbus, a za tunel jsou vděční nejen řidiči motorových vozidel a cestující hromadnou dopravou, nýbrž i pěší. Oblíbili si ho jak Pražané, tak i obyvatelé obcí jižně od tehdy znatně menšího hlavního města. Dodávky potravin, ale i stavebního materiálu, do Prahy byly rychlejší. Pražanům pak umožnil výlety do okolí, procházky kolem řeky a návštěvy hospůdek s oblíbenými jídly a pivem, což, jak víme, v důsledku může ovlivnit další rozvoj. Vyšehradský tunel se tak stal nepostradatelným.
Hana Volfová
