Po stopách minulosti
Biskup Daruvařan dr. Josef Saláč
Nedávno zdejší tisk uveřejnil krátkou informaci o vydání knihy „ Biskup Duh“, která byla věnována duchovnímu Duchu, který se v roce 1094 stal prvním chorvatským biskupem. V ní se mj. autor snažil najít odpověď, zda tento biskup byl českého nebo slovenského původu. S časovým odstupem je možno potvrdit, že se v 11. století významné osobnosti neprojevovaly svou národností, ale spíše podle prostředí, ze kterého pocházely. Pokud se nezjistí místo jeho narození, pro Slováky zůstane Slovákem a pro Čechy Čechem. Zajímavé je, že se v nejnovější Obecní encyklopedii Matice chorvatské ve 20 knihách, která právě vychází, jméno Duh (Duch) nevyskytuje.
Daruvařan biskup Josef Saláču papeže Pavla VI.
Přesto se Češi v Chorvatsku mohou pochlubit, že se jeden z chorvatských Čechů stal biskupem. Bohužel stalo se tak teprve ve 20. století. Byla to osobnost, která pocházela z daruvarského území, na kterém dodnes žije největší počet příslušníků české národnosti. Jde o biskupa Josefa Saláče.
Josef Saláč se narodil 22. ledna 1908 v Dolním Daruvaru. Pocházel z chudé rodiny, která zdědila majetek známého daruvarského občana a kulturního pracovníka Etverta, který neměl potomky, a proto mu rodina Saláčova byla ve stáří nápomocná. Josef měl dvě sestry. Brzy zůstali bez rodičů, kteří jim zemřeli v roce 1918. Dík majetku, který zdědili, Josef mohl pokračovat ve studiu. Jeho životní cesta je zajímavá. Podle jeho vyjádření ještě v 5. třídě gymnázia byl téměř nevěřícím a do kostela přicházel jen tehdy, když se muselo. Dokonce ani proticírkevní učení mu nebyla daleká. V tu dobu ho více zajímal buddhizmus a v těchto knihách hledal odpověď na mnohé otázky. Po maturitě přerušil návštěvy kostela. Nějakou dobu pracoval jako poštovní úředník, zanedlouho však i tuto práci opustil a přihlásil se ke studiu na Teologické fakultě v Záhřebu. Studium mu nedělalo potíže a v roce 1932 byl arcibiskupem Baurem jmenován duchovním. Své první svaté kázání (mši) měl v Daruvaru 3. července 1932. V létech 1932 až 1935 vypomáhal jako duchovní pomocník tehdejšímu daruvarském faráři Mijovi Ettingerovi. Nejednou věřícím kázal také v české řeči.
Další cesta ho vedla do Záhřebu, kde roku 1936 pracoval jako katecheta na Prvním ženském gymnáziu a potom až do roku 1943 jako profesor náboženství na Třetím záhřebském gymnáziu. Po celou tu dobu se Josef Saláč zdokonaloval. Roku 1938 složil profesorskou zkoušku a v roce 1942 se stal doktorem teologie, v roce 1943 asistentem a stejného roku i vicerektorem na Bohoslovecké fakultě, kde zůstal až do roku 1948.
Josef Saláč žil a pracoval i v době, kdy státní politika pozorně sledovala, co se káže v kostele, a proto mnozí duchovní byli pronásledováni. Zvlášť to bylo znatelné v letech po ukončení druhé světové války. Tomu se nevyhnul ani Dr. Josef Saláč. V roce 1950 byl zatčen. Byl obžalován pod záminkou "protistátní činnosti", za propagaci studentů teologie za neúčast ve volbách v roce 1950. Byl odsouzen k šesti letům žaláře s nucenou prací. Trest mu byl později zkrácen na čtyři roky a v žaláři ve Staré Hradišce byl koncem roku 1953 amnestován.
Po návratu z žaláře roku 1954 nějakou dobu pracoval jako farář v Suhopoli a Cabuně. Tady se dlouho nezdržel. Pro nemoc odešel opět do Záhřebu, kde se stal docentem a přednášel až do roku 1969 na Teologické fakultě. V roce 1969 ho arcibiskup Fráňo Šeper jmenoval kanovníkem a referentem u arcibiskupského duchovního stolu.
Dr. Josefa Saláče prohlásil papež Pavel VI. 17. června 1970 biskupem. Svou první slavnostní biskupskou misi nový záhřebský pomocný biskup měl právě v daruvarském farním kostele 26. července 1970. Od roku 1970 byl biskup Saláč i generálním vikářem a od 1972 do 1975 rektorem záhřebské Bohoslovecké fakulty.
Smrt biskupa dr. Saláče byla nenadálá. Zemřel 19. prosince 1975 na arcibiskupském dvoře v Záhřebu, kde se mu během schůze s konzistoriem udělalo nevolno. Přijal poslední pomazání, zemřel však dříve než mu byla poskytnuta zdravotní pomoc. Biskup Saláč byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Pohřeb sloužil arcibiskup (později kardinál) Dr. Franjo Kuharić. Přítomno bylo 9 biskupů a velký počet duchovníků a věřících. Na prosbu jeho sestry Emilie Hurdové jeho pozůstatky byly uloženy 7. dubna 1978 do rodinné hrobky na daruvarském hřbitově.
Václav Herout
