Ozvěny
Z Kroměříže (pamatujete si, jak jsme tam na zámku zpívali Morava krásná zem?) jsme nedávno dostali e-mail od pana Ing. Kašíka, ve kterém vyjadřuje obdiv a nadšení naší činnosti. A protože pan inženýr má styky s Čechy žijícími v Norsku, napsal nám o nich a svých cestách po Norsku následující článek pro Naši řeč a poslal i krásnou fotku krajiny na severu této nám málo známé daleké severní země.
O Norsku a Češích v Norsku
Slovo "zpravodaj" mohlo vzniknout malou úpravou dvou slov- "zprávu daj". Jestliže laskavý čtenář a krajan z Rijeky pochopí tuto malou nuanci, pak smekám před ním a před všemi, kteří tak vytrvale a úspěšně udržují povědomí o své původní vlasti až do dnešních dnů.
Občas trochu cestuji a tak vám mohu nabídnout kratičký pohled do činnosti krajanů třeba v Norsku. Mají rovněž svůj spolek, zpravodaj "Forum Tsjekkisk- Norsk", scházejí se k různým příležitostem, mají v Oslu Rockový klub se svou kapelou, organizují cesty do Česka a posílají tam své děti na prázdninové pobyty, aby nezapomněly češtinu. Žijí v bohaté zemi převážně v její jižní části, rádi si popovídají v češtině, když třeba uslyší český jazyk od turistů, nakupujících v obchodě, rádi pomohou našim mladým, kteří jezdí do Norska sklízet jahody a tím si přivydělat na studium nebo nový přenosný počítač.
Turistů z Česka jezdí do Norska čím dál víc. Patřím mezi ně i já a spolu s partou kamarádů najezdíme po této překrásné zemi každý rok přes 8000 km. Názvy měst jako Stavanger, Bergen, Trondheim, Narvik, Mo i Rana, Tromso, Kirkenes, které nám kdysi zněly tak egoticky se proměnily v tisíce vzpomínek z návštěv v nich. A to nemluvím o horách, ledovcích a vodopádech, peřejích a překrásných jezerech, třicetistupňových vedrech za polárním kruhem počátkem července a slunci, které nezapadá. Žasnete nad mezerami ve vašich vědomostech, které jste kdysi získali ve škole. Ne, že za polárním kruhem je jenom led, sníh, suť a nehostinná krajina. Omyl. Kvetou tam květiny, zelená se tráva, stromy jsou poloviční, druhy se postupně vytrácejí a bříza s borovicí, vysoké takříkajíc žábě po pupek mizí až skoro tisíc km za polárním kruhem.
Jistě vás napadne, kdo se to vemlouvá do vaší přízně a kde se tu vzal. Vysvětlení je jednoduché a jako často, hraje v něm první housle náhoda. Jedu si tak autem, mám puštěné rádio, naladěnu stanici Český rozhlas Radiožurnál a z reproduktoru poslouchám rozhovor na téma "Naši krajané v Rijece". Mihla se v něm i webová adresa a tak jsem se vám mohl podívat do očí. Jsou velmi pěkné, jiskří se v nich hrdost, naděje i vize nejbližší budoucnosti. A tak jsem si pohrál se zavináčem a kontakt je tu. A třeba jich bude víc. Proč ne? Je to tak snadné: nostalgiafilm@seznam.cz.
A abych vás trochu potrápil, vrátím se znovu na začátek. Slovo "zpravodaj" může mít původ i v setkání dvou moravských příbuzných, z nichž jeden žije na Hané a druhý na Valašsku. Při jednom loučení v hospodě se obrátil Hanák na Valacha s prosbou "Zprávo daj", čímž požádal, aby mu Valach sdělil, jestli se šťastně dostal domů. V hanáckém nářečí se písmeno u na konci slova zaměňuje za o, takže na Hané mám hlavo, ruko, noho atd. A slovo daj? To pochytil z valašského nářečí, kde místo dej se používá daj. A valašským nářečím i skončím: Tož sa tam mívajte, dajte ten Český dům brzo dohromady a kdyby sa mně podařilo přemluviť pár chlapů, aji byzme vám přijeli pomocť.
Jarek
