O Zpěvánkách z jiného pytle
Trampoty s novináři aneb o čem jsme se dočetli
Celomenšinová manifestace jakou jsou Zpěvánky vzbuzuje obvykle zájem všech médií. ČB Rijeka je s novináři od svého založení v "dobrých vztazích", mohli bychom říci, že nás mají v lásce. Každé naší manifestaci věnují pozornost a informují veřejnost o našich aktivitách, za což jsme jim vděčni. O naši činnost projevují zájem nejen rijecké noviny a televize, ale i média státní , menšinová a také velmi často i média z České republiky. Novináři to lehké nemají, "lítají" z jednoho místa na druhé, mluví s lidmi vzdělanými a méně vzdělanými, v patách je honí čas a redaktoři a navíc, když jde o manifestaci pro ně v cizím jazyce, mají i s dorozumíváním nesnáze. Naše státní televize, kde jsou zaměstnaní i lidé mluvící česky to obvykle mají do Rijeky daleko, proto zapřáhnou kolegy z "regionu". O letošních Zpěvánkách měla příležitost se vyjádřit nejen naše předsedkyně Husáková, ale také i já, coby "režisérka špaktáklu". A s vámi, milí čtenáři, bych se chtěla podělit o zážitky a hlavně Vás rozesmát. Teď s odstupem času, kdy byly zveřejněny první postřehy týkající se Zpěvánek mi mnohé připadá k smíchu.
V novinách, které dokonce pořádaly tiskovou konferenci před Zpěvánkami a pro které o manifestaci hovořila předsedkyně Husáková, jsme našli titulek: "Pjevači iz Češke u HKD na Sušaku". Že si to naše předsedkyně nespletla a neohlásila vystoupení zpěváků z Čech, dokládá sám text článku, kupř. část věty: "ovaj već tradicionalni susret ove godine okupit će dvadeset čeških udruga iz Hrvatske."
Před začátkem programu mě poprosili, abych o manifestaci řekla i pro státní televizi několik slov. Když jsem řekla, že dnes večer vystoupí asi 400 zpěváků z 20-ti besed, a že nás tak velký zájem velice těší, novinářce to nedalo a další otázka zněla: "Jak jste spokojeni se zájmem?" Co na to odpovědět, po tom, co už jsem řekla? Zopakovala jsem předešlé trochu jinými slovy a přidala k tomu ještě pár slov o tom, jak Češi rádi zpívají. Načež se novinářka ptala: "Recite mi, da li Česi vole pjevati?" A jak jsem se snažila, aby na mně údiv nebyl vidět, začala jsem koktat a odpověď zaměřila na vysvětlení, co pro chorvatské Čechy znamená česká písnička. Samozřejmě, že k uveřejnění v státní televizi si redaktoři vybrali právě těch 20 vteřin, kdy jsem tak báječně koktala a motala páté přes deváté jako u vytržení z "rozhovoru dvou hluchých".
Vrcholem byl článek, který uveřejnily jedny noviny po Zpěvánkách. Údaje pro tento článek jsem dala novinářce opět já a co v novinách pak nečtu? Několikrát to, že manifestace se jmenuje Zapevanky (pročpak asi Vedrana psala ten velký nápis na oponu, na kterém bylo metrovými písmeny napsáno Zpěvánky?). A čtu, že starosta Obersnel popřál "svim riječkim Čehima...". Takže Češi jsou v jazyce té novinářky Čehi (místo Česi)! Dále se dovídáme, že: "Na susretu u Rijeci sudjelovali su zborovi iz Siska, Bjelovara, Daruvara, Zagreba, Slavonskog Broda, a tako veliki odaziv sudionika ugodno je i iznenadio same sudionike."? Nevím, koho ten zájem nakonec překvapil, ale zdá se, že v každém z 5 uvedených měst působí průměrně 4 české pěvecké sbory, ne? Pak jsme se mohli dočíst, že na Zpěvánkách "sudjelovali su češki veleposlanik u Hrvatskoj Petra Burianeka" (To je gramatika! Omlouváme se panu velvyslanci, opravdu jsme neřekli, že se jmenuje Petra ani to, že by tam vystupoval jako zpěvák.) Z článku jsem se mj. dozvěděla, že se jmenuji Snježna Horvat a že Česká beseda Rijeka byla založena v roce 1993.
Krajanští novináři tentokrát neselhali. Besedu jako organizátorku příliš nevychvalovali, krajanská novinářka informovala profesionálně, údaje byly přesné (až na to, že i Lipovlany vystupovaly na Zpěvánkách poprvé). Chvályhodné je, že fotoreportér udělal a uveřejnil spoustu fotek a novinářka Rádio Daruvaru, přestože celý program moderovala, natočila i několik rozhovorů se zpěváky a organizátory a rovněž i celý tří a půlhodinový program. Ne nadarmo se říká, že "každej jsme ňákej", a každý z nás se k práci, kterou vykonává staví méně, čí více odpovědně. S krajanským tiskem (Jednotou) jsme často nespokojeni, přece však nutno říci, že není všechno vždycky zas tak černé, jak se někdy zdá být.
S. Hercegová
