Naše řeč

Poznáváme Prahu

VYŠEHRAD

Od botanické zahrady, kde jsme se zastavili v minulém čísle Naši řeči, k památnému Vyšehradu už není daleko.

Od jeho založení do naší dnešní návštěvy uběhlo mnoho staletí. Mnoho se toho událo a historikové i archeologové právě tady našli mnohá vysvětlení českých dějin. Některá svědectví času tady zůstala zachovaná i pro nás, potomky tvůrců těch více či méně slavných a proslavených dob.

Z kronik nebo starých českých pověstí víme, že vyšehradské hradiště bylo založeno v 10. století. Právě odsud prý tehdy kněžna Libuše věštila slávu Prahy. Většího rozkvětu se Vyšehrad dočkal za vlády knížete Vratislava II. v polovině 11. století, který sem přenesl vládu z Pražského hradu. O sto let později toto panovnické sídlo svůj význam ztratilo, vládcové se vrátili na Hradčany. Zůstala potřeba hlavně vojenská - chránit kupeckou cestu a sídla na pravém břehu Vltavy. Velkou pozornost a péči mu věnoval až Karel VI. Jako důležitý obranný bod byl potvrzen v 17. století, kdy byl proměněn ve vojenskou pevnost výstavbou mohutných hradeb s bastiony. Opevnění a kasematy můžeme vidět dodnes. Pevnost byla zrušena r. 1866, prostředí se začalo měnit ve veřejný park a městečko Vyšehrad bylo 1883 připojeno k Praze.

Táborská brána

Do památkového areálu Vyšehrad vstoupíme Táborskou branou, součástí opevnění ze 17. století, dále stoji gotická brána zvaná Špička a nakonec projdeme vyzdobenou branou Leopoldovou, která nás vrací do 17. století. Cestou dále na vyvýšení stojí krásná románská rotunda sv. Martina z 11. století. Od rotundy je vidět kanovnický dům a ulicí Soběslavovou, která nese jméno po příslušníku rodu Přemyslovců, zakladatelů Vyšehradu, přijdeme k základům baziliky sv. Vavřince. Tento chrám dal vystavět v 11. století Vratislav II. a zbořen byl od jiných slavných tvůrců českých dějin, husitů, o bezmála 400 let později. Pár kroků odtud ve směru obchůzky uvidíte hlouček lidí. Jděte se podívat, co tam našli – vyhlídku, ze které se jim nabízí jeden z nejhezčích pohledů na Prahu, na Vltavu, ale i na zbytky obranných zdí, tzv. Libušiny lázně ve vyšehradském svahu. Je to prý jedno z nejkrásnějších panoramat Evropy. Dál cestička povede kolem místa, kde archeologové našli pozůstatky královského paláce ze 14. století. Chrám sv. Petra a Pavla, dochovaný v novogotické přestavbě, nemůžete přehlédnout. Vrcholí dvěma vysokými štíhlými věžemi, které jste viděli z daleka a které Vás na Vyšehrad přilákaly. Tento chrám stojí na základech kostela z 11. století a podle archeologických vykopávek byl dlouhý 110 m. Založil ho už Vratislav II., který založil i jmenovanou baziliku sv. Vavřince. Od stavby do poslední přestavby proběhlo mnoho změn. Poblíž chrámu, kde dnes na travnatém pozemku stojí čtyři Myslbekova sousoší z 90. let 19. století, jsou vidět zbytky zděného gotického paláce s arkádami, který dal vystavět císař Karel IV. V těsné blízkosti chrámu byl založen v r. 1600 vyšehradský hřbitov, změněný v 70. let 19. století v pohřebiště významných osobností českého národa, Slavín.

Rotunda sv. Martina

Některé objekty byly zachovány kvůli účelu, jemuž sloužily (chrám sv. Petra a Pavla). Pro jiné se našlo využití i bez stavebního zásahu (rotunda sv. Martina se za Josefa II. stala vojenským skladištěm). Některé byly přestavovány tak, že je dnes najdeme jen jako součást staveb novějších, a některé sem byly přeneseny (kaple sv. Ludmily poblíž kostela sv. Petra a Pavla). Přenesena sem byla na příklad také jezdecká socha sv. Václava (od Jana Jiřího Bendla, z r. 1678), která do roku 1879 stála na Václavském náměstí, a zmíněná čtyři sousoší známého sochaře Josefa Myslbeka, představující figury z českých pověstí, zdobila do konce druhé světové války pražský most Fr. Palackého (sem byla umístěna v r. 1948).

V parku, který vznikl z největší části až v 19. století z pozemků soukromých a církevních, uvidíme mimo církevních a hospodářských staveb také sochařskou výzdobu. To jsou díla do zdejší zeleně většinou umístěna v 19. a 20. století. Jedině na kamenech, jež tady ztratil sám čert, uvidíme, že mu z rukou vypadly o něco dřív.

Jedno z
Myslbekových sousoší
– Přemysl a Libuše

O zmíněných kamenech pověst praví následující: Čert se vsadil s vyšehradským kanovníkem, že přinese na Vyšehrad sloup z Říma z chrámu sv. Petra a Pavla. Čert chtěl vyhrát podvodem, což mu samozřejmě nevyšlo, tak vzteky sloupem mrštil a ten se rozlomil na tři kusy. S největší pravděpodobností však jde o zlomek šest metrů vysokého monolitu, který sloužil už starým Slovanům k určování slunovratu. Celkem váží dvě a půl tuny. Ke vzniku pověsti přispěla asi skutečnost, že materiál granodiorit při ozáření sluncem vydává lehký zápach síry.

Do vyšehradského památkového areálu přicházejí denně více než stovky návštěvníků. Někteří jsou tu poprvé, jiní jsou častějšími hosty. Všichni tu nalézají poučení a dnes i to nejcennější: klid a odpočinek v parku.

Jeden z průvodců nám radí, jak projít Vyšehradem za 60 minut, ale my si na to uděláme času více. Prostě, zdržíme se trochu déle, protože bůhví, kdy se sem zase podíváme, a Vyšehrad, od r. 1962 národní kulturní památka, je součást naší české minulosti.

Hana Volfová