• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Taneční skupina Ráček na budování týmu Zamost 2013.

 

Každého jara vedoucí Vladimíra organizuje pro děvčata z tanečních skupin Ráček a LIW 24-hodinové kamarádění bez rodičů, které se populárně dnes nazývá budování týmu (anglicky teambuilding). Cílem takového kamarádění je získávání schopností společným úsilím vyřešovat společné úkoly, zdolávat potíže a překážky a docílit pro každého jedince maximálního výkonu. Přitom je zapotřebí brát v úvahu schopnosti a osobnost každého dítěte. Je nabíledni, že to nejde docílit za jeden den, ale začátek je to slibný.

Během minulých let se taková aktivita konala v prostorách Českého domu TGM, letos si děti zvolily pobyt v městečku Zamost v Gorském kotaru. Osadou Zamost protékají tři řeky: Gerovčica, Čabranka a Kupa. Kdyby nám přálo jarní počasí a bylo méně mlhy a bláta, pobyt v Zamostu by byl nezapomenutelnou nádherou.

Na cestu se z Rijeky vydalo patnáct dětí, vedoucí Vladimíra a Sněžka a já, jako dospělá a odpovědná osoba. Několik rodičů nás tam svými auty ochotně zavezlo. Zamost se nám podařilo úspěšně najít, někomu napoprvé, jiným z druhého nebo třetího pokusu, ale nakonec jsme tam šťastně dorazili všichni. Přivítali nás paní a pan domácí – členové spolku Tuhobić, kteří tam přišli už předešlý den, aby prostor připravili a zahřáli.

Děti na začátku zvědavě zkoumaly dům, ve kterém jsme se ubytovali. Byla to chata horolezeckého spolku Tuhobić, jeho členové však nemají možnosti ani zvyk místa na odpočinek horských turistů přepychově zařizovat, vše je poněkud nedokončeno, nábytek je starý, ale k účelu odpočinku a přespání poslouží výborně.

Další výzvou bylo topení dřívím ve dvou pecích, přinášení dříví, hlídání ohně, aby nevyhasl...

Pro děti z městských rodin, zvyklých, že byt se zahřívá snad sám sebou, případně se pece zažíhají zatlačením na knoflík a nádobí se umyje samo v myčce, bylo toto prostředí opravdu neobvyklé. A teprve koště! Nedovedete si představit, co to dá práce nahrnout smetí a lopatku. Vycouváte celou místnost a smetí ne a ne dostat na lopatku!

Když se děti probraly z prvního překvapení, ubytovaly se bez jakýchkoliv komplikací ve dvou místnostech s patrovými postelemi. Ve třetím pokoji sice ještě zbyly volné postele, ale nikomu se moc nechtělo mezi dospělé, tak se uskrovnily. Pokoje za chvíli byly zpestřené hromadami batohů a zaznívaly dětskými hlasy a smíchem.

Vedoucí už vařily těstoviny a ohřívaly ragú k obědu. Tým dostal za úkol prostřít stoly. Při tom někteří něco také naučili - kam patří vidlička, na kterou stranu talíře se dává nůž a po obědě, se dověděly, čemu slouží houbička, dřez a čisticí prostředky.

Na procházce nás vesničané laskavě zdravili a vstřícně nám radili, kam abychom se šli podívat. Kvůli velké vodě a kluzkému terénu jsme, bohužel, nemohli k pramenu Gerovčice, ale starý vodní mlýn rodiny Žagarové jsme navštívili. Majitel nám ochotně ukázal, jak se mele, viděli jsme, jak se voda nahání na velké mlýnské kolo, jak kameny drtí zrní a kam se na konci procesu sype mouka. Při cestě jsme viděli také pilu, spoustu domácích zvířat a několik sympatických větších, či menších oříšků. Při cestě nám Iskra, naše přítelkyně z Ekvádoru, trpělivě tlumočila, jak se to nebo onu řekne španělsky. Děvčata se ji ptala i na velice zajímavá slova, která bych zde raději neuváděla, jelikož jejich touha po vědomostech byla nenasytná.

Při návratu do chaty jsme nezapomněly každá vzít několik polínek, abychom si udělali zásoby paliva na noc. Také zde šlo něco naučit – jak práci snadněji udělá tým, než aby se každý vláčel s košíkem dříví.

Večeři si každý připravoval sám a přece to byla společná a veselá práce – každý si udělal pytlík z hliníkové fólie, do té si vložil co má rád k jídlu: vařené brambory, nožičky párků, šunku, sýr, tavený sýr, kečup, arašídové máslo..., pak si balíček zavřel a opékal na plotně z obou stran. Všem taková večeře chutnala a navíc se nemuselo mýt nádobí. Pak Vladimíra vytrvale pekla palačinky a všichni ostatní pilně jedli a jedli a bylo vidět, že palačinky jdou k duhu a všichni jsou spokojení. Jen Vladimíra na konec řekla, že tu radost si už nikdy nedopřeje, což někteří z nás nechápali, ale budiž.

Následovali různé hry a dění, o kterých psát nemohu, protože nás dospělé děvčata do nich nezapojovala. Nebyly jsme zasvěcené ani do dění, která se provozují před spaním a jsou to různá tichá povídání, šeptandy, šustění, chichotání, skákání po postelích a podobné aktivity, které ukončily dost dlouho po půlnoci a až po Valdimířině upozornění, co se stane tomu, kdo vydá ještě hlásek.

Nebudu vám líčit, jak vypadalo ráno, kdy se osmnáct ženských bytostí octlo ve stejné době v jedné koupelně a dvou záchodech - nechám to vaši obrazotvornosti.
Příprava snídaně byla dost zajímavá a vzrušující. Jak připravit 5-6 teplých zapečených sendvičů za osobu pro 18 osob v jedné troubě a na jednom pekáči kapacity 10 sendvičů. Přitom, abych nezapomněla, ta trouba neměla žádný rošt. Ale zvládly jsme to na jedničku, přece jsme tým, jen Sněžka si při tom ošoupala nohy po kolena a popálila ruce až k loktům. Po vícehodinovém vaření na sporáku topeném dřívím jsme si mohly pochutnat i na teplé čokoládě s ibišky (marshmallow).

Sotva jsme stihly všechno poklidit a zabalit své věci, zvědaví rodiče začali přicházet. Nesmělo se zapomenout na to, aby se zavřely dveře, vypnul proud, zhasl oheň, připravily zásobí dříví pro další navštěvníky...

Budování týmu našim způsobem bylo vzácnou zkušenosti jak pro děti, tak i pro nás dospělé. V neobvyklých podmínkách, bez pomoci a podpory rodičů, se děti výborně chovaly a se vším si poradily. Při tom se také hodně dověděly o svém týmu, přítelkyních a nejvíce o sobě samých.

Jaruška Marinkovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.