Vznik nových politických stran a První světová válka

Přeměna dosud centralizovaného státu Rakouska v Rakousko-Uhersko traumatizovala v následujících desetiletích české politické osobnosti. Jejich hlavní trauma pramenilo z faktu, že překotnému ekonomickému a kulturnímu rozvoji českého národa neodpovídalo jeho politické postavení.

V posledním desetiletí 19. století měla již česká společnost téměř všechny rysy moderní vyspělé společnosti. Tradiční staročechy a mladočechy a roku 1878 založenou dělnickou Československou sociální demokracii doplnily po roce 1890 strany křesťanskosociální, národně sociální, agrární i malá, ale vlivná realistická strana, vedená vysokoškolským profesorem T. G. Masarykem. Ve volbách roku 1907, poprvé konaných podle všeobecného hlasovacího práva, získali již nejvíce hlasů agrárníci a sociální demokraté.

Již před rokem 1900 začaly do českého umění vnikat moderní směry. Česká kultura se otevřela světu a slavila velké úspěchy, zejména v hudbě (skladby Antonína Dvořáka a opery Leoše Janáčka), ale i v malířství (francouzské působení malíře Alfonse Muchy). Pojmem se také stala pražská secese.

Výstřely, které 28. června 1914 vypálil v Sarajevu atentátník Gavrilo Princip, ukončily nejen život rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, ale uzavřely celou epochu.

První světová válka zpustošila celou Evropu, otřásla všemi hodnotami a umožnila vzestup nových vrstev. Muže povolané do zbraně začaly nahrazovat v zaměstnání i ve veřejném životě ženy a neobyčejně vzrostl vliv radikalizovaných mas i osob, které je ovládaly. V Rusku tyto tendence vedly až k bolševickému převratu. Změny, které zasáhly střední a jižní Evropu, měly také dalekosáhlý význam. Německo se stalo republikou a národy žijící na území Rakousko-uherské monarchie si vytvořily vlastní státy. Tak vzniklo i Československo.

Marcela Čovićová