• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Slávka Žukovićová Máchová

 

Žně

To bylo dávno.
Nebyly ještě ani kombajny
snad ani automobily.
Tehdy tatínek sekal žito
na našem poli
a já za ním odbírala.
Slunce, ta jasná hvězda,
vřelé paprsky dolů posílalo.
Tatínek vydržel - já však
pod strašným poledním úpalem
jako bych omdlévala.
A svištěla kosa, ostře sykala.
Dlouhé stvoly vysokého žita
padaly podlomeny, podsekány.
„Tatínku, je mi zle!"
„Vydrž, dceruško,
to slunce jen zlobí
a šimrá nás svým horkem,
hned bude posekáno - jdou mraky."
A proudy potu tekly mu ztváře.
Košile byla samá voda.
„Tatínku, mám žízeň."
„Vydrž, dceruško, vydrž!
Jdou mraky - hned bude posekáno
a pak se napijeme."
A jeho ruce jen pevněji svíraly kosu,
ta sykala a svištěla.
Tatínek sekal,

dopředu ostře kráčel
a rytmicky srážel
překrásné vysoké žito.
Já zůstala vzadu,
nemohla jsem dál -
slunce mi spálilo oči -
slunce mi utrhlo ruce -
slunce mi podtrhlo nohy -
slunce mě chtělo zabít.
Skácela jsem se do vysokého žita
a tatínek sekal, sekal dál.
Nemohl práci nechat, šly mraky.
Dlouhá sláma mě překryla,
po hlavě mě pohladila
a před úpalem zachránila.
Když mě tatínek našel,
žitné klásky mi zčela uhnul
a veliká slza mu spadla na mou tvář.
„Tys malá ještě.
Já myslel, že vydržíš!"
Do chládku pod strom mě položil,
zpramenu studenou přinesl vodu,
omýval čelo a skráň.
„Až budeš větší,
vydržíš, dceruško, práci,
protože sedlák musí pracovat.
A teď si tu odpočiň.
Já budu sekat a odbírat sám."
A tatínek sekal a odbíral sám.

K 110. výročí narozenin Slávky Žukovićové Máchové

(12.09.1905-1994)

Slávka Žukovićová MáchováSlávka Máchová se narodila v Lipovci vrolnické rodině, vekteré byla nejstarší se sedmi děti. Vútlém mládí jí zemřela matka a jako nejstarší se musela starat o své sourozence. Za Slávku Máchovou lze říci, že se s ní život nemazlil a hodně ztoho je možno najít i vjejich básních a ještě více vjejich drobných příspěvcích vpróze.

Nižší základní školu a nižší gymnázium ukončila vDaruvaru, učitelský ústav vPakraci. Ke psaní jí dal podnět prof. Franta Burian.

První pracovní místo nastoupila ve Velkých Zdencích, kde v roce 1926 pracovala jako první česká učitelka na tamější české škole. Po provdání za učitele Mirka Žukoviće, od roku 1932 do roku 1945, pracovala v chorvatské škole vMalých Zdencích. Vobou Zdencích se Slávka plně zapojila do práce tamějších Besed. Před koncem války prožila těžké trauma, kdy nepřátelské vojsko (Čerkezi) zapálilo školu vMalých Zdencích a rodina požárem přišla o veškerý majetek.

Od roku 1945 do 1946 Slávka Žukovićová Máchová znovu pracovala v české škole ve Velkých Zdencích a od roku 1946 do 1952 vHercegovci. Později odešla do Záhřebu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Jednu dobu (1970 - 1972 jako důchodkyně vyučovala vLibyi děti jugoslávských dělníků, kteří tam pracovali. Po návratu žila vDaruvaru a v letech 1991 - 1994 vZáhřebu, kde i zemřela.

Bývalé generace českých škol rády četly její literární příspěvky.

Připravil V. Herout

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.