• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Z české literatury

 

Josef Toman "Sokrates"
(úryvek)

Na schodech proti Parthenónu seděl Sokrates se svými přáteli. Obědvali. Kozí sýr, ječnou placku, pár oliv zapíjel vínem z koženého míšku.

Na Akropoli bylo v tu předpolední chvíli skoro pusto, ale náhle se jednotlivci, kteří tu byli, začali srocovat a tlačit se podél propylají*, v nichž se objevil houfec mužů vystupujících na Akropoli.

V jeho čele kráčel ke vchodu do Parthenónu Kritiás v purpurovém plášti, za ním několik členů vlády třiceti mužů a dvě řady stráží. Kritiás spatřil Sokrata a jeho žáky, předstíral však, že je nevidí. Ti se chovali právě tak.

Kritiás se svými vešel do chrámu k oběti.

„Jde obětovat Athéně a přitom tvrdí, že náboženství je vynález k ochočení a ovládání hloupého davu lidí," poznamenal Xenofón.

Sokrates se zasmál: „Neříkám vám vždycky, že na každém člověku je něco pěkného?"

„A to je tak pěkné, že nevěrec jde obětovat?" namítl Xenofón.

„To, že jde obětovat, ne," pravil Sokrates, „ale to, že je nevěrec."

Zasmáli se a Platón se rozhlédl, zda je někdo může slyšet.

„Stejně je Kritiás nejnešťastnější člověk z celých Athén," dodal Sokrates.

„Kritiás?" užasl mladý Anytos. „Pročpak? Má všecko, co si jen může smrtelný člověk přát. Má ohromné bohatství, má nejvyšší moc, je vzdělaný sofista a skvělý řečník."

„Dokonce má ducha," přidal se Eukleidés. „Píše elegické básně i tragédie. Co mu schází, Sokrate, řekni!"

„Sofrosyné – uměřenost, pravil Sokrates. „A nadto jste tu hovořili jenom o jeho přednostech."

„Pravda," promluvil Antisthenés. „Omezení počtu athénských občanů na tři tisíce nejmajetnějších, to je přece hanebnost. Z nás všech tadey jsou občany jen Kritón, platón a Xenofón."

„Teror je podle něho prostředek vládnutí, bez něhož se neobejde žádná vláda," poznamenal rozhořčeně Platón. „A ač vládne sotva pár týdnů, vidíme toho důsledky: vražda za vraždou, konfiskace majetku, šílené daně, rekvizice-"

„Už vycházejí z chrámu," řekl Xenofón. „A Kritiás hledí sem. Sokrate, neodejdeš odtud?"

„Proč bych odtud chodil? Obědvám," odpověděl Sokrates.

„Jdu," pravil Xenofón. „Nemám zájem o takové setkání."

S Xenofónem odešli i ostatní. Sokrates tu zůstal sám.

Kritiás svlékl svůj šarlatový plášť, hodil jej strážnému a řekl:"Jděte všichni napřed. Přijdu za vámi."

Pokročil k Sokratovi, který klidně jedl dál, a pozdravil ho.

„Chaire, Sokrate."

„Buď blažen, Kritio."

„Dovolíš mi, abych tu poseděl s tebou?"

Sokrates se usmál: „Nejen dovolím, ale nabídnu ti i sýr a placku. Právě obědvám."

Kritiás usedl na schod. „Chudý oběd. Ale díky, nevezmu si."

„Škoda. Pamatuješ přece, jaké placky peče Xanthippa? Jedna báseň!"

Kritiás řekl: „Připadáš mi tu jako žebrák. Dělal bych ti lepšího dobrodince než Kritón. Kdybys ovšem o to stál. Nezapomněl jsem, žes byl mým učitelem."

„Býval," opravil ho vlídně Sokrates. „Taky já jsem na ty časy nezapomněl. Ale mýlíš se, jestli ve mně vidíš ubožáka.Kdyby se tak měl nazvat někdo z nás dvou, nebyl bych to já."

Kritiás sebou dotčeně škubl. „Povíš mi, proč já?" otázal se stroze.

„U psa! Je to tak prostinké: Já si tady nad městem sedím v chládku, dýchám čerstvý vzduch od moře, pochutnávám si na kozím sýru s plackou a česnekem a na vínečku z Gúdi. Já vím. Tebe čeká hostina. Úhoř, plněné kvíčaly, paštika z husích jater s pistáciemi, medové pečivo a chijské víno. Jedinečné. Báječné. Jenomže k těm všem dobrotám přikusuješ nelahodnou lahůdku -"

„Jakou?" nedočkavě vybuchl tyran.

„Strach - " řekl Sokrates.

Kritiás se zasmál řezavě, jak to dělá vždy, je-li zasažen: „Blázníš? Z čeho bych měl mít strach?"

„Podívej se doma do zrcadla, jaký jsi ustaraný, žlutý, celý sešlý. Není divu. Ani jedno sousto nemůžeš sníst s požitkem, ani doušek vína chlazeného ledem spolknout. Já vím. Všude máš otroky, kteří musí sami napřed okusit všecko, co je připraveno pro tebe. Ale což jestli ten jed zapůsobí až za půl dne?"

„Přestaň!" křikl Kritiás.

„Opravdu jsou takové jedy, nic si nevymýšlím. A nejen tohle. Máš u sebe houf pochlebníků, družná zábava kypí kolem tebe, a co ty víš, který z tvých přátel, divné slovo, řekněme radši z tvých soustolovníků, má pod chitónem skrytou dýku pro tebe?"

„S tím musí dnes počítat každý -"

„Každý ne," přerušil ho Sokrates, „já zrovna ne, protože moji přátelé nemůžou ode mne čekat zlo, ani já od nich. Kdežto ty asi klidně spát nemůžeš. Chudáku."

Kritiás vyskočil:

„Dost. Jsi nenapravitelný. Kdysi jsi mě zařadil kvůli Euthydémovi mezi vepře, dnes si troufáš tohle – Počkej! Vzpomínám si, že jsem se tě chtěl na něco zeptat. Na Salamínu. Vzpomínáš si?"

„Ovšem. Jezdíval jsem tam za Euripidem."

„Znáš tam Leonta?"

Sokrates zvedl oči ke Kritiovi:"Toho boháče?"

„Statkáře," opravil ho Kritiás.

„Co mu chceš?" otázal se Sokrates.

„Aby si se mnou přišel pohovořit."

Sokrates zamyšleně shraboval rukou drobty z placky po chitónu.

Pak řekl: "Ty rád zabavuješ -" opravil se -"ty se rád zabavuješ s bohatými demokraty-"

„Chudí ševci nebo hrnčíři nejsou tak nebezpeční," ostře odpověděl Kritiás. „Závodím s Charmidem v tom lovu na vysokou-"

„Věděl bych o jiném závodění pro tebe. V tom bych t rád podporoval-" Sokrates zaváhal.

„Jen mluv, starče. My se přece jen dohodneme."

Sokrates pravil tiše: „Abys závodil jako vladař Athén s vladaři jiných států, aby právě Athény z nich byly nejšťastnější na světě. To by bylo závodění! To by ti mohl celý svět závidět!"

*Vysvětlení: propylaj - monumentální vstupní brána do posvátného okrsku


Josef TomanSpisovatel, novinář a dramatik Josef Toman (1899 Praha – 1977 Praha) je autorem žánrově různorodého díla, především se ale věnoval psaní děl historických. Po maturitě na obchodní akademii pracoval v Praze jako úředník, později na velvyslanectví v Římě a u obchodní firmy v Palermu.

Dále působil jako ředitel nakladatelství Spolku výtvarných umělců a ve 30. letech se mimo jiné podílel na činnosti Čs. filmové společnosti.

Za 2. světové války byl Josef Toman členem ilegálního Výboru české inteligence.

V letech 1945 – 53 pracoval na ministerstvu informací a později jako volný spisovatel.

Dílo:

  • román David Hron (1929), pojednávající o vztahu umělce k měšťácké ženě
  • román Lidé pod horami (1940), tragický příběh, který se odehrává na vesnici
  • Dům z karet (1956), realistický protiměšťácký román
  • Don Juan (1944), román vypráví o španělském hidalgovi 17. století, který hledá naplnění života
  • Po nás potopa (1963), román z prostředí císařského Říma 1. století n. l.
  • Sokrates (1975), román s historickým námětem ze starého Řecka

Drama:

  • Přítelkyně (1936)
  • Žába na prameni (1938)
  • Vichřice (1941), drama z venkovského prostředí
  • Řeka čaruje (1936), lyricky laděná rozhlasová hra

Připravila M. Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.