• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Dějiny českých zemí: Husitská revoluce

 

Potupné upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v Kostnici způsobilo v českých zemích silné napětí mezi husitskou a katolickou stranou. Těžká atmosféra přerostla 30.7.1419 v revoluční výbuch, když husitští radikálové na Novém Městě pražském svrhli nenáviděné členy městské rady z oken (tzv. první pražská defenestrace).Když o několik dní později zemřel král Václav IV., nedala se již husitská revoluce zastavit. Postupně zachvátilacelé České království, zatímco tzv. vedlejší země s převahou německého obyvatelstva se postavily proti ní. Na Moravě se část šlechty spojila s husitstvím, ale velká města, obývaná hlavně německým etnikem, zaujala protihusitské stanovisko

Všichni husité uznávali společný program, jímž byly tzv. 4 artikuly pražské, zformulované na jaře 1420. Čtyři artikuly shrnovaly základní principy husitských představ o nápravě církve a společnosti v duchu božího zákona:

  1. zrovnoprávnění kněze a laika při bohoslužbě tak, že oba přijímají tělo a krev Páně (odtud označení pod obojí, kališníci)
  2. svobodné hlásání božího slova
  3. zabrání pozemkového majetku církve a vyloučení jejího vlivu ze světské politiky
  4. trestání smrtelných hříchů, které zabraňují křesťanům dosáhnout spasení.

K těmto velkolepým zásadám chtěli husité přivést nejen všechny obyvatele Koruny české, ale i celý křesťanský svět. Tento záměr ale přesahoval možnosti husitských revolucionářů.

Rychlejšímu postupu bránila i husitská nesvornost. Přes souhlas s programem čtyř artikulů se husité dělili do několika názorových proudů:

Mezi umírněné patřila část husitské šlechty a univerzitní inteligence. Centristy byla většina Pražanů a jejich přívrženci v Čechách. Mezi radikály patřily dva významné svazy: východočeský a táborský.

Táboři si dokonce v roce 1420 založili v jižních Čechách vlastní obec Tábor, ve které se hodlali řídit pouze autoritou Bible.

Křesťanská Evropa považovala husity za heretiky a pokusila se je zlomit vojenskou silou. V čele těchto plánů stála papežská kurie a římský a uherský král Zikmund, dědic české koruny. V letech 1420 – 1431 zorganizovali proti husitským Čechám několik křížových výprav, které však neslavně skončily:

  • V létě roku 1420 křížová výprava utrpěla porážku před Prahou v boji o vrch Vítkov (dnes Žižkov), který byl hájený slavným husitským vojevůdcem, hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova.
  • Další výprava zaznamenala porážku u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu na počátku roku 1422.
  • V létě 1427 prohrála bitvu u západočeských měst Tachova a Stříbra a roku 1431 nedaleko Domažlic.

Důsledkem ekonomických potíží válkou vyčerpané české země došlo k oslabení pozic neústupného bloku táborů a východočeských husitů. Proti nim se postavili umírnění husité, kteří se snažili o dohodu s koncilem, a ve spojení s českými katolíky je 30.5.1434 porazili u středočeské vesnice Lipany (nedaleko Kolína). V bitvě padl i Prokop Holý. Porážka radikálů otevřela cestu k dohodě mezi husity, basilejským koncilem a Zikmundem Lucemburským.

M. Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.