• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Praha a její minulost:

 

Židovské město pražské

Při našich toulkách starou Prahou nesmíme zapomenout na čtvrť, která je opředena mnoha pověstmi a legendami. Její jméno bylo Židovské město pražské a od 16. století neslo název ghetto. Teprve ke konci 18. století dostalo jméno Josefov na paměť Josefa II., který prý jeho obyvatelům poskytl mnoho úlev, a roku 1850 se stalo pátou městskou čtvrtí.

Staronova židovská synagóga
Staronova židovská synagóga

Chceme-li se něco dozvědět o příchodu židů do Prahy, musíme se vrátit daleko do minulosti. První zprávy o jejich příchodu na území dnešního Starého Města jsou z konce 11. století. Kde žili židé v pražské kotlině před tou dobou, vypravuje kronikář Kosmas (12. stol.). Mluví o bohaté židovské osadě vyšehradské a také o osadě malostranské, která kolem roku 1096 prošla dvěma velkými pogromy. Byla to doba křižáckých výprav a celou Evropu tehdy zachvátila vlna protižidovských útoků (pogromů). Zdá se, že tehdy zanikla osada vyšehradská. A po velkém požáru roku 1142 lehla popelem synagóga a židovské domy i na území dnešní Malé Strany (tak píše mnich sázavský, tzv. pokračovatel Kosmův, 12. stol.).

K usídlení na pravé straně Vltavy na území dnešního Starého Města si židé vybrali obchodní cestu vedoucí k nejstaršímu pražskému brodu, v místech dnešního Mánesova mostu. První se zde usadili židé přišlí od východu a svá obydlí seskupili kolem synagógy zvané Stará škola. V okolí dnešní Staronové synagógy se vytvořil okrsek druhý (jádro pozdějšího ghetta). V něm si domovy vybudovali židé, kteří sem přišli od západu.

Když král Václav I. povýšil pražskou trhovou osadu na město a obehnal ji hradbami, pojal do nich také židovské osady. Ty však se svým okolím nesplynuly. Naopak, byly od něho odděleny brankami. Ne však pro bezpečnost. Zatímco obyvatelstvo nově založeného města dosáhlo městských práv, židům, do té doby svobodným kupcům, byla práva vzata. Zvláštním církevním nařízením byli prohlášeni za vězně a otroky římské říše a panovník si s nimi mohl dělat, co chtěl. Bylo jim přikázáno, aby se zabývali pouze obchodem s penězi, protože toto povolání považovala moc církevní a světská za nečisté. Z toho důvodu museli židé nosit zvláštní znamení, žluté kolečko a za vlády Karla IV. pak navíc ještě vysoký klobouk.

Později se sice obchodu s penězi zmocnila i šlechta a měšťanstvo, ale osud židů se nezměnil. Dál žili v ghettu, i když jeho rozloha už dávno nevyhovovala. Proto začali své domky a domy přestavovat, nastavovat a zužitkovali každý kousek půdy. Nakonec Židovské Město pozbylo i poslední zahrádku, zůstaly zde pouze budovy.

Za malebností Židovského Města chodívali spisovatelé i malíři, milovníci knih nacházeli v těsných krámcích vzácné tisky a v četných vetešnictvích se oblékali ti nejchudší.

Jít do ghetta znamenalo ponořit se do zvláštního, cizího světa plného tajů a kouzel, ale také bídy a ubohosti. Hlavně proto se začalo Židovské Město na počátku 20. století bourat. Bouralo se však bez rozmyslu a na místě dnešních rozlehlých činžovních domů navždy zmizely nenahraditelné stavitelské památky.

Ale i to málo, co zůstalo uchováno, stojí za pozornost|! O tom si ale povíme až v příštím čísle Naší řeči.

Marcela Čovićová

  • Fotogalerie

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.