• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Z české literatury:

 

Helena Šmahelová: MUŽ A ŽENA

(úryvek)

Byl výborný spáč. Nechápal nespavost. Měl ji za životní nekázeň, fyzický či duševní zlozvyk. Marta také polykala pilulky. Marně se převaloval ze strany na stranu. Pak šel hledat do její zásuvky a poprvé v životě spolkl dvě její tabletky.

Přesto se mu nepodařilo usnout. Už svítalo, když seděl v kuchyni, popíjel pivo, s myslí omámenou a rozrytou. "Jasno, mít jasno," opakoval si vytrvale. Včerejší cesta do Prahy a dnešní noc bylo maximum, co chtěl snést. Čím se provinil? Byl hodný manžel a otec. Miloval ji, jakživ žádnou takhle neměl rád. Jak se však čas sunul k bezohlednému jitru - takové se mu jevilo v prvním mrtvém světle - barbiturátové otupění přecházelo v ustrašenou břitkost mysli. Jal se holit a oblékat. V žádném případě už nemohl do ložnice, kde na něho padal strop.

Ponořil si hlavu pod ledový kohoutek. Nabral sil. Jestli si myslí, že mě bude ničit, to se zmýlila, mumlal polohlasem. Měl v sobě dost rezerv, které bude potřebovat na zápas s poblázněnou ženskou. Doposud byl na světě rád, život ho těšil. A o svou rovnováhu se nenechá připravit někým, kdo pozbyl rozumu.

Deset minut před desátou čekal ve voze před nádražím. Bylo mu trapno špehovat vlastní ženu jako objednaný detektiv. Chtěl ji vidět, chtěl se přesvědčit! Můj ty světe, povzdechl si sám nad sebou a nad situací. Měl by toho nechat a jet do vsi, kde byl očekáván. Dychtivě napínal sluch, kdy uslyší vlak.

Už pískal před viaduktem. V duchu sledoval jeho cestu. Teď byla souprava u sýpek bývalého hospodářského družstva, burácela kolem zahrad a konečně se objevila za plotem, v areálu nádraží.

Východ se zaplnil lidmi. A už ji spatřil. Spěchala s hlavou k zemi, opravdová hříšnice. Kdyby se rozhlédla, musela by poznat vůz. Neohlížela se. Vypadala v zástupu osamocená, ztrápená.

"Ztrápená," opakoval si bezděky výrok. Jeho hněv skoro vyprchal, nitro měl sevřeno lítostí a úžasem.

Vrátil se na stanici, návštěvu ve státním statku pro dnešek odřekl. Ustavičně se díval na hodinky. V polední přestávce s ní chtěl promluvit. Buď, anebo. Bude tvrdý, nesmlouvavý. Litoval, že nemá čas důkladně si promyslit věty, které by ji přitiskly ke zdi, aby mu neunikla lží, vytáčkou.

Přikryl si obličej dlaněmi. Přál si přiznání, které by i jemu vzalo všechnu naději? Hněv ho k tomu hnal, ale láska k ní a touha, aby se vrátily staré časy, mu radily nevyžadovat obnažující slova.

V ošetřovně naříkal psík. Zmlkl, dostal uklidňující injekci.

V mysli mu zazářilo: odpuštění, smíření. Musí jí poskytnout čas, aby se vrátila k muži, k rodině, sama k sobě z nesnází, z bloudění, které i jí zkomplikovalo život. Copak věděl, jakými nástrahami prošla? Uvědomí si - a k tomu jí poskytne čas - že opustit své povinnosti, uvrhnout druhé lidi do neštěstí není beztrestné. Nic nelze budovat na vyvrácených základech vlastního já. I když svět ztratil obecné hodnoty, pro něž žít má jedině smysl, a vrhá se do morálního krachu, přál si ochránit před takovou zkázou své lidi, kteří pocházeli z jeho krve nebo nosili jeho jméno. Miloval ji, ale to nebyl důvod, aby ji nutil k společnému životu. Každý takový cit vyvěrá ze sobectví. Byla matkou, patřila rodině. Tak to chápal svým rozumem, který leckdo může nazvat selským, zaostalým. Vždycky se řídil zájmy své rodiny.

Helena Šmahelová

Spisovatelka Helena Šmahelová se narodila r. 1910 v Pardubicích, ale nakonec se usadila v Bratislavě, kde také vystudovala reálné gymnázium, které z rodinných důvodů ukončila až v r.1945. Po smrti obou rodičů se v roce 1925 odstěhovala k babičce do Chrudimi. Vyučila se knihkupecnictví a začala pracovat jako úřednice v pojišťovně. Tam se seznámila s Bohumilem Markalousem, spisovatelem již tehdy známým pod jménem Jaromír John. Roku 1937 se s ním přestěhovala do Prahy. Své vzdělání dokončila až po skončení války. Úspěšně složila maturitu a r. 1952 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě v Olomouci.

Po smrti J. Johna se provdala za docenta olomoucké filozofické fakulty Pavla Trosta. Po ukončení studia Helena Šmahelová krátce pracovala jako léčebný psycholog v brněnské psychiatrické protialkoholické léčebně. Později se s manželem znovu vrátila do Prahy a věnovala se již výhradně spisovatelské práci.

Ve své tvorbě H. Šmahelová často využívala své poznatky z psychologie, kterou na filozofii vystudovala. Zajímali ji citové problémy ženských hrdinek, ale protože po roce 1948 její názory nevyhovovaly nastupujícímu režimu, obrátila svou pozornost k dětem a mládeži. Začala psát o problémech současných dospívajících dívek a některá z těchto děl byla i zfilmována.

Z tvorby H. Šmahelové jmenujme alespoň:

  • novely: Cesta ze zármutku, Sobectví,Žena roku 1900
  • dívčí romány: Magda, Velké trápení, Jsem už velká dívka
  • pro dospělé: Muž a žena, Dědicové snů, Vůně letních jablek, Já a moji drazí

Spisovatelka Helena Šmahelová zemřela r. 1997 v Rakovníku ve věku 87 let.

M. Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.