• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Dějiny českých zemí:

 

Vznik českého odboje a přípravy na odtržení od Habsburské monarchie

Představitelé českého národa před 1. sv. válkou neusilovali o politickou samostatnost. Uvědomovali si, že i když není rakouský stát Slovanům příliš nakloněn, vytváří v prostoru, kde se střetávaly zájmy Německa a Ruska, potřebnou záštitu. Habsburská monarchie však tento úkol přestávala plnit, protože stále více upadala do závislosti na Německé říši. Ztráty na životech ve válce, kterou Češi nepřijali za svou, hospodářské obtíže, favorizování Němců a Maďarů i policejní perzekuce, to vše jen stupňovalo nespokojenost. Vztah českého národa k monarchii se prudce zhoršil.

Jeho hlavní naději začala zosobňovat tzv. zahraniční akce. Jejím vůdcem se stal profesor Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937), který v roce 1915 odešel do emigrace, aby zorganizoval odboj proti Rakousko–Uhersku. Jeho Národní rada československá, na jejíž činnosti se vedle něj podíleli i politolog Edvard Beneš (1884 – 1948) a Milan Rastislav Štefánik (1880 – 1919), slovenský astronom a důstojník francouzského letectva, se opírala o krajanské spolky a zejména o legie,vojenské jednotky složené především z českých (v menší míře i slovenských) zajatců a přeběhlíků, kteří se rozhodli samostatnost na Rakousku vybojovat.Legie se formovaly ve Francii, Itálii a především v Rusku.

Spojenci dlouho váhali řídit se doporučeními Národní rady, ale po ruské únorové revoluci v roce 1917 si uvědomili, jak jsou slabé staré monarchie a dospěli k názoru, že nejlepší hrází vůči bolševickému nebezpečí budou samostatné státy.

Akce domácích politiků koordinoval Národní výbor, orgán, do něhož podle výsledků posledních všeobecných voleb v roce 1911 delegovaly své zástupce všechny české politické strany. Experti Národního výboru vybírali osoby, které měly převzít vedení klíčových úřadů, ze členů sportovních organizací se formovaly pořádkové hlídky i zárodky prvních vojenských oddílů. Se svými záměry se vůdčí představitelé Národního výboru – Karel Kramář, Antonín Švehla, AloisRašín či Jiří Stříbrný – netajili. Habsburská monarchie, která v té době už jen čekala na svou porážku, nezakročila. Ani sám poslední císař Karel, který se ze všeho nejvíce obával občanské války, se těmto snahám nestavěl na odpor.

Když 27. října 1918 odeslal rakousko-uherský ministr zahraničí Julius Andrássy Spojeným státům nótu, v níž jeho vláda ve snaze ukončit válku za každou cenu přislíbila i uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů, pochopilo úřadující předsednictvo Národního výboru, že nadešel čas.

28. října převzal Národní výbor hlavní zásobovací centrálu, Obilní ústav a později i další úřady včetně místodržitelství. Odpoledne byla na Václavském náměstí oficiálně vyhlášena nezávislost.

Marcela Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.