• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Dějiny českých zemí

 

Habsburská říše a její osvícenské reformy na konci 18. století

Centralizovaná habsburská monarchie se na přelomu 17. - 18. století zařadila mezi evropské velmocii díky svým vojenským úspěchům. Zahrnovala země Koruny české (nyní bez Lužice, kterou získalo Sasko), rakouské oblasti, Uhry (odkud ustupovali Turci), i některá další území. V sousedství monarchie se však objevil mocný nepřítel: Prusko. Bojovný král Friedrich II., s odůvodněním, že neuznává dědická práva Marie Terezie (1740 - 1780), anektoval průmyslově vyspělé oblasti Slezska. Nic na situaci nezměnily ani dvě války, které proběhly i na českém území.

Marie Terezie
Marie Terezie,
celým jménem Marie Terezie
Valpurga Amálie Kristýna

Porážky habsburské monarchie v těchto válkách ukázaly na přežilost centralistického absolutismu. Proto se Marie Terezie snažila přebudovat habsburské soustátí tak, aby se vyrovnalo vyspělým evropským velmocím, jakými byly Anglie a Francie. Jednou z reforem bylo vytvoření školní sítě a zavedení povinné školní docházky od r.1774. Pozornost také věnovala státní správě a zrušila českou dvorskou kancelář, čímž vlastně učinila tečku za českou státní individualitou. Dalším důležitým krokem byl důraz na rozvoj zemědělské a průmyslové výroby. Po ztrátě většiny Slezska se právě české země měly stát průmyslovou základnou monarchie, zatímco Uhry se měly specializovat na zemědělskou produkci. Dovršením osvícenských reforem bylo vydání tolerančního patentu (13.10.1781), který legalizoval luteránské, kalvínské i pravoslavné vyznání a patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve zbytku Slezska (1.11.1781). Robota byla ale zrušena až roku 1848. Oba akty se odehrály až za nástupce Marie Terezie, císaře Josefa II. (1780 - 1790), který byl jejím synem.

Osvícenské reformy však málo přihlížely k specifikům jednotlivých oblastí mnohonárodnostní habsburské říše. Tato okolnost spolu s necitlivým zaváděním němčiny a omezováním české svébytnosti podnítily růst českého národního vědomí. Tento proces, který začal na konci 18. století a pokračoval až do šedesátých let 19. století, se tradičně nazývá národní obrození. Snaha obrozenců povznést úroveň českého jazyka a vytvořit plnohodnotnou českou národní kulturu v sobě skrývala i politický požadavek. Kulturní emancipace českého národa, který byl v průběhu 17. a 18. století zbaven politické svébytnosti, v sobě skrývala snahu o její znovuobnovení. V první polovině 19. století nebyly poměry tomuto úsilí příznivé. Po napoleonských válkách, které zasáhly i na české a moravské území (slavné Napoleonovo vítězství nad ruskými a rakouskými vojsky 2.12.1805 u jihomoravského Slavkova), rakouský absolutismus přitvrdil. Tato doba je úzce spjata se jménem knížete Metternicha, který účinně dohlížel na pokusy o národní emancipaci a ještě účinněji je brzdil.

M. Čovićová

Příště: Revoluční rok 1848 v Čechách

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.