• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Dějiny českých zemí

 

Složitý vznik československého státu

Po vyhlášení samostatnosti 28. října 1918 bylo jasné, že nejde o to nezávislost vyhlásit, ale především udržet a prosadit. Hlavní problém pro vývoj mladého státu představovala okolnost, že ještě neměl mezinárodně uznávané hranice.

Integritu jeho jádra, tedy českých zemí, od samého začátku ohrožovalo rozhodnutí Němců, žijících v pohraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska, vytvořit separátní provincie. Ty se prohlásily za součást rakouského státu. Jejich úsilí se však stavěly do cesty nepřekonatelné překážky. Oddělení od vnitrozemí vyvolávalo vážné hospodářské, zvláště zásobovací obtíže. Vítězné velmoci také neměly zájem vyjít vstříc příslušníkům poraženého národa. To vše si Národní výbor uvědomoval, a když se Němci odmítli podřídit jeho autoritě, dal tyto provincie v listopadu a prosinci 1918 obsadit vojskem. 4. března 1919, kdy v Rakousku zahájil své jednání parlament, došlo v pohraničí k srážkám místního obyvatelstva s tímto vojskem. Při nich přišlo o život více než 50 osob. Už tak komplikované česko-německé vztahy tak byly zatíženy dalším vážným problémem.

Nejasná byla také hranice na Těšínsku. Na tuto oblast si dělalo nárok také Polsko. Dospět k dohodě se nepodařilo a definitivní rozhodnutí nepřinesly ani vojenské akce. Teprve na zásah velmocí si sporné území nakonec oba státy rozdělily.

Nejvíce problémů přineslo Slovensko. Vytvoření společného státu se Slováky považovali čeští domácí i exiloví politici za nezbytné.Jen tak mohl být zajištěn jeho slovanský ráz. V dané situaci přijímali toto řešení jako optimální i představitelé slovenského národa. Slováci, obývající severní oblasti uherského státu (uherské části Rakousko-uherské monarchie) byli v druhé polovině 19. století vystaveni silné maďarizaci.Jedinou účinnou podporu pro ně představovaly kontakty se zástupci českého politického a kulturního života.

30. května 1918 se v Pittsburgu dohodly české a slovenské spolky o zřízení společného státu a jeho podobě, včetně rozsáhlé autonomie Slovenska. Domácí slovenští představitelé se pro společnou budoucnost s Čechy vyslovili až v Martinské deklaraci, přijaté 30. října 1918 v Turčanském sv. Martinu. Ihned poté byla 4. listopadu 1918 jmenována prozatímní slovenská vláda a do jejího čela byl postaven Vavro Šrobár.

Šrobárovi se zpočátku nedařilo zdolat odpor exponentů starého režimu a maďarského vojska. Prosadil se až za podpory československé armády, která na přelomu let 1918 a 1919 obsadila Slovensko až demarkační linii, která byla na Dunaji.

V souladu s vůlí rusínského národa a se souhlasem velmocí byla k československému státu připojena i Podkarpatská Rus.

Československé hranice byly potvrzeny mírovými smlouvami: ve Versailles 28. června 1919, Saint-Germain 10.září 1919 a Trianonu 4.června 1920. Těmito smlouvami na konferenci v Paříži uzavřely dohodové mocnosti mír s poraženými státy.

Marcela Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.