• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće

 

Opuštěný a zapomenutý hrob slavného chorvatského vojevůdce

Na Olšanských hřbitovech v Praze, mezi hroby vynikajících osobností z konce 19. století, nalezneme jeden opuštěný hrob, na jehož pomníku čteme německý text, který by v českém překladu zněl: "Zde odpočívá císařský a královský dělostřelecký generál Josip svobodný pán Filipović, nositel velkokříže Leopoldova řádu, velitel Vojenského řádu Marie Terezie atd. atd. atd., velící generál v Čechách, narozen 28. dubna 1819 v Gospići v Chorvatsku, zemřel 6. srpna 1889 v Praze."

Josip FilipovićJde o hrob jednoho z nejslavnějších chorvatských vojevůdců, generála Josipa Filipoviće, který se do dějin zapsal především jako velitel rakousko-uherských vojenských jednotek, které v roce 1878 okupovali Bosnu a Hercegovinu. Filipovićův hrob se dočkal osudu míst posledního odpočinku dalších chorvatských velikánů, kteří zemřeli v cizině, je opuštěn a zapomenut, zchátralý a donedávná nebyla známá ani jeho lokace. Teprve v roce 2012, po několikaměsíčním pátrání hrob objevila Chorvatsko-česká společnost (HČD) ze Záhřebu, která poté zahájila akci obnovení a úpravy hrobu, případně jeho přesunutí do Chorvatska. Mimo polního maršála Svetozara Borojeviće a generála Stjepana Sarkotiće byl generál Josip Filipović jedním z Chorvatů s nejvyššími hodnostmi v rakousko-uherské armádě, který ve chvíli smrti byl vojenským velitelem celých Čech, ale o kterém se dnes v Chorvatsku bohužel ví málo.

Z nezájmu je hrob generála Filipoviće, jeho manželky Leontiny a dcery Olgy zanedbán a porostlý mechem. Přece, našly se tam zbytky květinové kytice a dvou vyhořelých svíček – zřejmě někdo přece jen hrob, alespoň občas, navštěvuje. Dle některých internetových stránek Filipović sluje největším chorvatským vojevůdcem všech dob a je-li to třebas jen částečně pravda, tento muž si zaslouží, aby místo jeho posledního odpočinku bylo důstojněji upraveno.

Narodil se 28. dubna 1819 v Gospići, v prominentní vojenské rodině, které se již v roce 1781, v době života Josipova dědy Iliji, dostalo šlechtického postavení s titulem barona a v roce 1785 i přídavku "von Philippsberg", což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.

Od roku 1834, kdy jako kadet vstoupil do Ličského hraničního pěšího pluku, postupoval ve vojenské hierarchii přes hodnosti podporučíka k hodnosti nadporučíka se službou v armádních velitelstvích v Čechách (1843 – 1844) a Itálii (1844 – 1847). Kapitánem se stal v roce 1847 a zúčastnil se bouřlivých událostí v letech 1848 a 1849. Křtu ohněm se dožil jako zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelečiće během utlačení povstání ve Vídni, při čem byl také zraněn.

Navzdory tomu zúčastnil se dalších střetů a v roce 1851 se mu dostává hodnosti podplukovníka a Jelačićova hlavního pobočníka. Majorem a velitelem Vraždinsko-križevackého hraničního pěšího pluku byl jmenován v roce 1853

Filipović byl mj. vyznamenán Vojenským záslužným křížem a rytířským křížem Leopoldova řádu.

Oženil se v roce 1856 Leontinou von Joelson, s kterou měli pět dětí, dva syny a tři dcery. Všechny však, bohužel v útlém věku zemřeli.

Grob Josipa FilipovićaV roce 1859 se Filipović zúčastnil jako generálmajor ve válce proti Francii a Piemontu. Bitvu u Solferina Rakousko sice prohrálo, proto však chorvatské regimenty, jimiž velel Filipović, rozbili nepřátelské vojsko na své části fronty. Dalším vyznamenáním pro Filipoviće byl Řád železné koruny II. třídy a v roce 1860 mu byl potvrzen titul barona. Během roku 1865 Filipović zastupoval nemocného chorvatského bána Josipa Šokčeviće a v příštím roce, během války s Pruskem se podílel v bitvách u Kuksu, Sadové a Bratislavy a byl povýšen na více maršála. Stal se velitelem 1. pěší divize ve Vídni a čestným majitelem 35. pěšího pluku se sídlem v Plzni (známých plzeňských pětatřicátníků). Od roku 1871 byl velitelem obrany Tirolu a Vorarlbergu a o tři roky později se, jako generál dělostřelectva, stává velitelem armádního sboru na Moravě, se sídlem v Brně. Když po pěti měsících byl přesídlen do Prahy na místo sborového velitele Čech, v Brně ho zastoupil jeho bratr Franjo Filipović (1820 – 1903), který též dosáhl záviděníhodné vojenské kariéry.

V předvečer okupace BaH byl Josip Filipović přesídlen do Chorvatska, kde převzal velení XIII. armádním sborem se sídlem v tehdejším Brodu na Sávě. Tam 29. července 1878 překročil řeku Sávu a postupoval k Sarajevu, zdolávaje přitom osmanský odpor. Do Sarajeva se svými jednotkami vstoupil 19. srpna, přebral velení nově založené 2. armády a za měsíc uskutečnil okupaci Hercegoviny. Za zásluhy byl vyznamenán Křížem řádu Marie Terezie, tzv. komandérem.

V listopadu roku 1878 byl Filipović znovu jmenován sborovým velitelem Čech, které mu zřejmě přirostly k srdci, o čem svědčí fakt, že když v roce 1881 získal prestižní službu velitele ve Vídni, už za rok požádal o návrat do Prahy, kde pak zůstal do smrti 6. srpna 1889.

O Filipovićově slávě a věhlasu svědčí též fakt, že na jeho počest byly v Česku komponovány dva pochody – první pod názvem Philippovich Marsch složil Franz Schmid v roce 1897, autorem druhého pochodu pod názvem Philippovich je Nepomuk Král. Nahrávky obou pochodů jsou přístupné na internetové stránce Youtube.

Marijan Lipovac

  • Fotogalerie

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.