• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

A. Bartošíková - Vánoční pohádka z knihy: „Kdyby hory uměly mluvit“

 

Jak si vdova usmířila meluzínu

Vjedné chaloupce na Žítkové žila chudobná vdova Lukáščena. Měl jen jednu jizbu a kuchyni, kde žilo deset dětí. Také jednu kozu a dvě pracovité ruce. Vzimě spřádala každý den ovčí vlnu a nosila ji do Drietomy na Slovensku. Vlétě sbírala sdětmi houby a maliny,rozprodala je na trhu nebo chodila sdětmi vypomáhat ksedlákovi za živobytí. Tak přežívali jak se dalo. Když přišla zima, často zapadli ve své chaloupce a pár dní nemohly děti ani vdova ven. Ani na krok.

Jednoho roku byla zvláště krutá zima. Zhorenky Chabové foukal mrazivý vítr Meluzíňák. Pole odpočívala pod bílou peřinou a chodníčky kchaloupkám byly zaváty. Ale vdova si nezoufala. Vlétě si nanosila zlesa dost dříví a cosi do hrnce měla také. Až jednou vnoci přišla strašlivá vichřice. Vzbudila nejen matku, ale i děti. Skučela vkomíně, až měla vdova strach, že jim odnese střechu. Vzala na sebe starý kožich a vyšla vnoci před chalupu. Nebem se hnaly nízké mraky, občas vykoukl měsíc zavěšený těsně nad komínem a vichr jí strhával šátek zhlavy. Vdova si pomyslela: „No toto je boží dopuštění! Jenom ať nám střecha vydrží, jinak sdětmi pomrzneme. Když nebudeme mít střechu nad hlavou, tak nám nic nezůstane, než jít po žebrotě."

Ustaraná Lukáščena se vrátila do teplé kuchyně, přiložila dvě polénka na oheň a vmístnosti se rozjasnilo. Zapraskalo suché dříví. Vkomíně kvílela meluzína a skučela tak, že i nejmladší děti se probudily a strachem se rozplakaly. Vdova měla co dělat, aby je upokojila. Přemýšlela, co bude dělat, aby tu noc ve zdraví přečkaly. Tu si vzpomněla, jak babička vyprávěla dětem, co jí poradil pán hor – Karpat. „Když tak meluzína kvílí, naříká a skučí, znamená to, že její děti jsou hladové a nemají co jíst!"

Vdova se usmívala té babiččině pohádce a moc jí nevěřila. Přesto nabrala na ošatku zpytlíku hrst bílé mouky a vynesla ji na zápraží. Meluzína se zatočila, mouku jí vytrhla zrukou i sošatkou. A najednou bylo po kvílení. Vítr se utišil a vdova sdětmi usnula hlubokým klidným spánkem. Ráno ji vzbudily sluneční paprsky, které nakukovaly do jizby malým okénkem. Když vyšla ze dveří, to byla nádhera! Všechno se třpytilo, zářilo jako vzimní pohádce a po nočním řádění ani památky. Jen sousedé vokolí bědovali, co všechno jim vichřice napáchala, a počítali škody. Potrhané střechy, polámané ovocné stromy, převrácené kozince a seno rozházené po loukách. Vyvrácené smrky vlese. Jen vdově se jako zázrakem nic nestalo.

Sousedé nad tím nevěřícně kroutili hlavami, zatím co vdova se tiše usmívala. Věděla proč. Sousedé by nevěřili a ona vduchu děkovala babičce za její dobrou radu. I za to, že meluzína jejich stavení neublížila.

Od té doby měla vkomoře přichystanou ošatku sbílou moukou, aby mohla obdarovat děti paní Meluzíny.

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.