• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Z české literatury s vánočním nádechem:

 

Karel Václav Rais – Západ

(úryvky)

Když paní řídící odpoledne všecky věci pro Jana skládala do bedničky, na zadní stranu mužova dopisu úkradkem připsala tužkou: V tom zimníčku už tu zimu musíš přechodit. Já vím, že je chatrný, ale tatínkův je ještě chatrnější a nedělní kalhoty nosí i teď v zimě. To Ti povídám, aby ses v dopise o tom zimníku nezmiňoval; to víš, že by tatínek rád, kdyby mohl. Líbá Tě Tvá matka.

Paní Kristinka se večer zdráhala také přisednouti ke stolu; když ji bratr nutil, měla desatero výmluv, jaké na ni v kuchyni čekají povinnosti, tajně však pověděla, že se ostýchá, aby se snad pan páter nemrzel.

Ale i ta výmluva byla jenom naoko – paní Kristinka nechtěla proto přisednouti, že by jich večeřel lichý počet. Vždycky někoho mívali, loni hrozdějovského pana učitele, předloni Prokůpka, jenom letos zůstali sami. Ten zlý čas to způsobil!

Lichý počet při štědrovečerní večeři! Jeden z nich by dozajista do příštího Štědrého večera umřel – a kdo by to byl? Toníček nebo ona – spíš ona – a co by si chuďas počal? Paní Kristinka proto raději povečeřela v kuchyni s tetkou Vejpalkovou; ale sotva usedla, už vzpomínala: Co asi ta má dcera dělá?

Při tom objednaném jahelníku vybujelo ve farářově hlavě plno vzpomínek.

„Když jsem bejval hoch, o Štědrém dni jsem sedal u okna a díval jsem se v tichou sněhovou dál," zvolna z myšlenek utrhával. „Z našich oken bylo vidět široko daleko, po celé hořické rovině. Sotvaže se zešeřilo, rozsvítili jsme a již se večeřelo: houbová polévka byla, jahelník se švestkami, vařené ovoce i čerstvá jablka a nějaký oříšek. Kdežpak tenkrát stromky – nikdo o nich nevěděl."

„U nás bylo zrovna tak," přisvědčoval kaplan.

„Chuďasové přišli zazpívat pod okno – na každého se pamatovalo – na kravky, na slepičky, ba i na stromy na zahradě. A tak jsme kolem toho našeho stolu seděli veselí."

Stařec náhle přimkl oči – seděl nehnutě, jako by zavřenýma očima hleděl někam daleko a daleko....

V duchu se mu náhle rozsvítilo: viděl nízkou trámovou sednici šeře osvětlenou a kolem stolu kruh milých hlav: otec – matka – Anna – Kristinka.

Otevřev oči, rozechvělým hlasem zavolal: „Kristinko!"

Přicupitala jako koroptvička: "Copak, Toníčku, co?"

„Sedni si ke mně – tuhle si sedni aspoň na minutku."

„Copak ti tak najednou napadlo?" ptala se s dětinným úsměvem.

Vzav ji za bradu, zadíval se jí do očí: hleděl na ni dlouho, vroucně.

„Ty malinká, ať mi nestůněš, to ti povídám!" pohrozil s úsměvem a opět ji pohladil.

„Jdi, ty se se mnou namazlíš jako s nějakou ze zámku,"smála se utíkajíc do kuchyně.

*****

Po jedenácté hodině vyšli kněží na půlnoční, farář v parádní, hedvábné, tmavými květy zdobené klerice, kterou od vikariátního duchovenstva dostal k devadesátým narozeninám; řídící odběhl již dříve, aby si na kůru všecko připravil.

Byla hvězdnatá noc bez měsíce, ale čerstvý sníh ji rozšeříval. Okénka chalup ze závějí sotva mrkala, ale okna chrámová slavně, rudě planula do okolí. Lucerny se houpaly po silnici, ba i pod lesem se kmitalo světélko. Tichou nocí se hlasy zbožných osadníků daleko rozléhaly.

Lidu bylo v kostele dost, ale přeplněn, jako o půlnočních býval, zdaleka nebyl.

Kolem svěc na oltářích i kolem lustru se vznášely a ploužily vlny šedých par, jež se usazovaly na studených stěnách a barvily je temněji.

Před betlémem na hlavním oltáři mrkalo pět červených lampiček a ozařovalo papírové jesle s obrázky svatých rodičů, s pastýři, s volkem i oslíkem. Děti u božího stolu poulily zraky jen k těm pěti světýlkům. Oltář byl v plném lesku, na nových svících se temněly velké růže.

Oba kněží vyšli ze sakristie v pluviálech.

Všecky oči věřících byly k nim obráceny, vánoční slavnostní nálada se sklonila do chrámu. Velká to byla slavnost, když i starý farář oblékl těžký zlacený pluviál s rudými a modrými květy a šel k hlavnímu oltáři.

Začaly hodinky; starý pán, nemoha čísti, seděl stranou oltáře, ale kaplan zpíval a na kůru odpovídali.

Ale když bylo po prvém evangeliu a řídící spustil pastorální předehru, farář povstal a radostně se vším vesnickým lidem zpíval Narodil se Kristus Pán! Stará píseň se jásavě odrážela o šedé klenby.

A když bylo po čtvrté sloce, trumpetista Mrkvička začal troubit dvanáct.

Mrkvička teď už o figurálkách netroubíval, protože neměl zubů, ale tohle přec ještě dokázal a vzít si to nedal.

Všecky hlavy byly obráceny na kůr, sám farář se tam díval s úsměvem.

Při mši pan řídící hrál pastýřské mezihry dudlavé, veselé, při graduale s celým sborem hudebníků a zpěváků provedl Vzhůru, bratři pastýřové, při ofertoriu kolébavku Jezulátku. Kukačka se přitom ozvala, slavíček i hrdlička, trouba pastýřů, zvonky i rohy.

Farář seděl s rukama sepjatýma, očka hleděla vzhůru k betlému a radostný úsměv tkvěl mu na rtech. Modlil se za celou kolaturu, za všecky své milé, obzvláště za Kristinku, a několikráte si v duchu řekl: Budu-li tu ještě jedenkrát.

Světla stále umdleněji planula do parnatého šera, v němž se černaly skloněné hlavy horských obyvatelů...


 

Spisovatel Karel Václav Rais se narodil v Bělohradě 4. června r.1859. Rodiče byli chudí, matka šila a otec pracoval na poli a tkal. Malý Karel se ve škole dobře učil, ale protože byl malý a slabý, chtěli ho rodiče dát vyučit hodinářem nebo krejčím. Vzhledem ke školním známkám se ale nakonec rozhodli dát syna studovat. V nedalekém Jičíně Karel vystudoval učitelský ústav a maturitní zkoušku složil na výbornou. Zkouška se skládala ze všech vyučovacích předmětů, ale Raisovi byly některé prominuty. Znalost tedy prokazoval pouze z českého jazyka, fyziky, zeměpisu a pedagogiky.

Po maturitě Rais nastoupil do školy v Trhové Kamenici, a protože byl hluboce vázán k rodnému kraji, nerad jej opouštěl. Žil tam osaměle a velmi mu chybělo kulturní dění. Zasloužil se ale o založení knihovny a besedy Neruda, kde se konaly různé vzdělávací večery. V tomto období začal i literárně tvořit.

V roce 1882 byl na základě vlastní žádosti přeložen do Hlinska. Hlavním důvodem bylo úmrtí jeho první lásky Karly Burešové. V Hlinsku měl pro kulturní vyžití mnohem lepší podmínky. Byly tam k dostání knihy, noviny a časopisy. Po roce se oženil s Marií Hroznou, kolegyní ze školy.

Jeho touha po kulturním a společenském dění se mu po deseti letech splnila a on dostal místo učitele v Podolí u Prahy. Toužil se zde prosadit jako spisovatel. Rais zde získal lepší postavení a stal se řídícím učitelem ve škole na Žižkově a později byl jmenován ředitelem měšťanské dívčí školy na Královských Vinohradech.

Své počáteční práce psal pro mládež, později ho začali zajímat horalé a generační problémy. Téměř všechna díla popisují život na podkrkonošském venkově, kde se narodil a který miloval. Ve svých dílech se Rais zabývá psychologií postav. Na příklad dílo Západ se odehrává na Českomoravské vysočině.

Kromě próz pro děti, poezie pro dospělé, povídek a novel, napsal romány Západ, Pantáta Bezoušek, Zapadlí vlastenci a Na lepším. Karel Václav Rais zemřel 8. července 1926 v Praze.

Marcela Čovićová

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.