• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Z české literatury: Božena Němcová

 

Babička

(úryvek)

Byl to zvyk jak ve mlýně, tak v myslivně i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost ale měla tenkráte, když znenadání přišel před Štědrým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice. Celého půldne radostí plakala a přes chvíli od pečení vánoček odbíhala do sednice, kde příchozí mezi dětma seděli, aby se na syna podívala, aby se bratrovce zeptala, co dělá ten nebo ta v Olešnici, a dětem opakovala nejednou: "Jak tuhle vidíte strejčka, tak byl v tváři také váš dědeček, jenže vzrůst po něm nemá". Děti prohlížely strejčky ze všech stran, a velice se jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich otázku odpovídali.

Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. Na Štědrý den štědře byl podělen kdekdo, drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, hodila polovičku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čista a zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak drobty sesbírajíc hodila "ohni", aby "neškodil".

Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes", a v světnici slívaly děvčata olovo a vosk a děti pouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce loďky života, od kraje ke středu se houpaly. Pak volal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!"

"Ach, milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlny loďkou života tvého smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přístav, z něhož jsi vyplul", řekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo "na štěstí" ve příční polovice.

"Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti babičky potajmu, když se začalo uklízet se stolu.

"To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní", řekla babička. Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít kolem oken a že je uslyší.

"Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?", pravila babička. "Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělech, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonku hraní."

Děti se dívaly do oken, nábožně babičku poslouchajíce. Vtom kmitla okolo oken světlá zář a zvenku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: "Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvědčila, vtom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezulátko jim nadělilo. To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním krásných darů! Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před vánocemi již vždy už sama pamatovala na strom a dceři okrašlovat ho pomohla.
 

Čeští spisovatelé

Božena NěmcováSpisovatelka Božena Němcová,vlastním jménem Barbora Panklová,se narodila 4.2 1820 ve Vídni do rodiny české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je často zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali. Po jejím narození se rodina Panklových usadila v Ratibořicích u České Skalice, na statcích kněžny Zaháňské.

Malá Božena chodila do školy v České Skalici, ale další vzdělání nezískala. V dětství měla na ni velký vliv její babička, Magdalena Novotná. Jako sedmnáctiletou ji rodiče provdali za Josefa Němce, úředníka finanční stráže, který byl dvakrát starší než jeho žena. Manželé se často stěhovali a během té doby se jim narodily čtyři děti. Němcová ale v tomto manželství nebyla šťastná.

Když se rodina přistěhovala do Prahy, začala se Božena Němcová scházet s tehdejšími českými pokrokovými kulturními představiteli, začala psát a své básně uveřejňovat v časopisech. Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo mnoho problémů a tajná policie je neustále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože se Němcová nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků.

Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel ji odmítal finančně podporovat a honoráře za její literární činnost byly nízké. Když jí zemřel syn Hynek, začala svou ztrátu léčit psaním Babičky. Tato kniha popisovala život venkovského lidu a stala se jejím největším dílem.

Kromě Babičky Němcová ještě napsala: Národní báchorky a pověsti, Slovanské pohádky a pověsti, cestopisné články Obrazy z okolí Domažlického, povídky Divá Bára, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice, Pan učitel a další.

Spisovatelka Božena Němcová zemřela v lednu 1862 v pouhých 41 letech v Praze.

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.