• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Naši krajané a první světová válka (1914-1918)

 

Letos tomu bude 100 let, kdy vypukla první světová válka, ve které z území Chorvatska přišel o život značný počet příslušníků české národnosti. Bohužel jejich počet a jména podnes zůstala neznámá. V období mezi dvěma světovými válkami se o tom jen vyprávělo. Zahynulé oplakávaly jen jejich rodiny, žádná poválečná uznání se nedostávala, o válečných důchodech se nejednalo, o psychických válečných následcích se mlčelo. Je těžké si představit, co prožívali jednotlivci během čtyřleté války. Dědečkové a pradědečkové se museli spokojit alespoň s tím, že válku přežili a vrátili se domů. To se nepodařilo mnohým jejich kamarádům, jejichž hroby jsou roztroušeny na územích bývalých front- od východní (Galicie, Bukovina) po srbskou a italskou. Mnohé matky a manželky zesnulým neměly kde položit ani květinu, slzy prolévaly v náručích svých často nezletilých dětí a své rodiny.

Vojín Franta Hodač z Brestova
Vojín Franta Hodač z Brestova

Zdejší bývalí vojáci z řad příslušníků české národnosti byli na tom hůř než jejich spolubojovníci z území bývalého Československa, přestože s nimi po boku válčili na všech dříve uvedených frontách. Byli zpočátku ve společném rakousko-uherském vojsku a v rámci Ústředních mocností (centrální síly) válčili proti Dohodě (Antantě). Důležitým momentem této války byl vznik samostatného Československa a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie). Češi v Chorvatsku se stali menšinou v jiném státě, ale srdcem i nadále zůstali spjati s bývalou vlastí.

Pokud účastníci války v Československu, především legionáři, dostávali uznání za účast ve válce, zdejší bojovníci se této pocty nedožili. Je možné si tento moment vysvětlit tím, že Království SHS vzniklo sloučením Srbska a Černé Hory s územím, které kdysi bylo v rámci Rakousko – Uherska (Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina a Vojvodina). Tím se stalo, že v novém státě žily národy, které na srbské frontě proti své vůli proti sobě válčily. Proto se i po ukončení války srbské vojsko, které bylo na straně Dohody a bylo tedy vítězem, chovalo tak, jak se chovalo, obzvlášť, když po válce vkročilo na území Chorvatska.

V meziválečném období byli v Jugoslávii oslavovaní hlavně ti, kteří se zúčastnili soluňské (srbské) fronty. Těm se stavěly pomníky. O "nepřátelském" vojsku se mlčelo, jména padlých ve válce se zamlčovala, nikdy nebyl vypátrán přesný počet válečných obětí. Takový vztah byl i k vojákům české národnosti, i když mezi nimi bylo i hodně legionářů zapojených do československých legií. Tehdejší český tisk v Jugoslávii občas psal o československých legiích, ale nepokoušel se psát o osudech zdejších vojáků, kteří bojovali na jiných frontách.

Je zřejmé, že nikdo ze zdejších příslušníků české národnosti nešel do války z vlastní vůle. Byli si vědomi toho, že válčí v zájmu politiky silných mocností, které po válce zase budou rozhodovat o jejich osudech. A kdo nejvíce trpěl? Byli to sedláci i dělníci, kteří bojovali proti sobě, přestože se vzájemně vůči sobě ničím neprovinili. Každá strana tu druhou považovala za "nepřítele" jen proto, že to chtělo jejich vedení. V pozadí fronty také veškeré válečné výdaje hradili dělníci a sedláci. Po ukončení války zničené hospodářství do provozu uvedli opět ti, kteří válčili a válku přežili. A odměna některým padlým byla ta, že se často jejich jména zamlčovala.

Oznámení Marii Rohlíkové z Končenic
Oznámení Marii Rohlíkové z Končenic

V období po druhé světové válce se již mohlo psát i o první světové válce. Český týdeník v jednom období uveřejňoval úryvky z deníku několika jednotlivců, ale v žádném případě z těchto úryvků si nemůžeme vytvořit představu uvedeného období. Tehdy se více věnovala pozornost vzpomínkám pamětníků druhé světové války, což je chvályhodné, škoda však, že nebyla dána možnost některým, tehdy ještě živým pamětníkům, aby po dobu života vylíčili své zážitky z první světové války. Dodnes se nikdo ani nepokusil odhadem zjistit, kolik našich krajanů ve válce položilo své životy. Dokonce ani v Matuškově knize, kterou mnozí považují za dějiny naší menšiny do druhé světové války, nelze najít zprávy o té první. Proto by se příslušníci našich budoucích generací mohli domnívat, že s touto válkou neměli chorvatští Češi nic společného, což se nezakládá na pravdě.

V Naší řeči, ve které se redakce snaží zaznamenat údaje, které se vztahují k minulosti příslušníků české národnosti, si v příštích číslech čtenáři z několika zachovalých dopisů z krajanských rodin budou moci částečně udělat představu o situaci na frontách v první světové válce i o tom, co vše si tehdy vojáci museli prožít.

V. Herout

  • Fotogalerie

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.