Kus krásného snu

Svěšené páže viděla noc,
zdvižené pěstě uvidí ráno -
ne, nechce se takhle zbaběle umřít,
není dobojováno....!

Z těch černých mramorů, z těch bude chrám,
nechce-li nikdo, půjdu já sám,
k někomu, koho mám divoce rád,
tam já se budu modlívat.

Ne očima mýma modrýma,
ne náručí, která objímá,
však modlit se modlitbou, která by nelhala,
obětí krve, kousnutí pardála,
modlit se k bohu, jejž miluje step,
divoká, ohromná, svobodná step,
modlit se krásným vzkypěním svalů
v hukotu tepen a v krve cvalu,
tož modlit se tak, aby zas poznalo slunce
potomka svého....

Slzy mi tekou. Však nepláči.
A přece bych plakal nejradši
a sbíral slzy oběma dlaněma:
Země zaslíbená, nejsladší země má...!

---

Básník, prozaik, dramatik a buřič Fráňa Šrámek (19.ledna 1877 – 1.července 1952) se narodil v Sobotce, ale v osmi letech se s rodiči přestěhoval do Písku. Toto město si velice oblíbil, a proto se zde odehrává většina jeho divadelních her a románů.

V roce 1903 nastoupil na jednoroční vojenskou službu, kde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. Po skončení vojenské služby vystudoval práva, přestěhoval se do Prahy a začal se věnovat literatuře.

Za 1. sv. války narukoval hned v srpnu 1914 a jeho střet s válečnou realitou byl velice drsný.

Za 2. sv. války na protest proti fašismu nevycházel z domu, o jeho protestu však vědělo málo lidí.

Pohřben byl ve svém rodném městě Sobotce.

Jeho tvorba byla ovlivněna impresionismem a díky jeho antimilitaristickému postoji se záhy stal členem anarchistického hnutí. Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem a měla velký vliv na mladou generaci mezi světovými válkami.

Z jeho díla: román Stříbrný vítr (zabývá se otázkou mládí a dospívání), básnická sbírka Splav (milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem), divadelní hry Léto a Měsíc nad řekou.

Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou byly zfilmovány.