• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Michal Viewegh

 

Báječná léta s Klausem
(úryvek)

Neuchopitelná změť typů lidí

Když jdu po Praze a jsem na pražském letišti, když vidím tu neuchopitelnou změť obleků, barev pleti, typů lidí, nevím, jestli si přeji, aby dolehla na Prahu, aby ji změnila k obrazu svému.

Václav Klaus, Narovinu

Koncem února 1990 vyrazil Kvído spolu se svou ženou a dcerkou ze Sázavy do Vídně, aby – tak jako prakticky všichni lidé ve sklárenském autobuse – poprvé v životě spatřil Západ. S nápadem zúčastnit se onoho tehdy masově oblíbeného jednodenního zájezdu přišla Jaruška už v lednu ("jezdí tam všichni,"informovala ho nadšeně), avšak Kvído byl dlouho proti.

"Když jsem se bez Západu musel obejít skoro třicet let," argumentoval, "klidně to ještě dalších pár roků vydržím."

Odložil by to přinejmenším o pár měsíců: až bude trochu tepleji a především až našetří aspoň tolik peněz, aby se v drahé rakouské metropoli necítili jako lidé třetí kategorie, naléhal na Jarušku – ale nakonec se nechal přesvědčit, že oněch necelých sto osmdesát šilinků, jimiž momentálně disponovali, jim bude bohatě stačit.

Autobus vyjížděl ze Sázavy ve tři hodiny ráno. Mrzlo. Kvído byl nevyspalý, třásl se zimou a shromážděné účastníky zájezdu přejížděl ironickými pohledy. Od okamžiku, kdy se konečně stane spisovatelem, ho dělilo sotva tři čtvrtě roku (v září mu v nakladatelství Československý spisovatel měla vyjít jeho prvotina, román Psí roky), takže svým způsobem vlastně odjížděl v předvečer své slávy – alespoň jemu to tak připadalo. Na své sázavské spoluobčany proto pohlížel s jakousi tichou, shovívavou převahou (kterou si Kvídovi krajané pochopitelně nedokázali vysvětlit). Ihned si například všiml, že v zájezdové skupině jednoznačně převládá oblečení, jemuž se ještě docela nedávno říkávalo branně-turistické:většina lidí měla na sobě barevné sportovní bundy (na některých klopách byly dosud připíchnuté červenomodrobílé trikolory) či levné šusťákové soupravy zakoupené u místních Vietnamců a pohodlnou sportovní obuv – nejčastěji pohorky, nebo dokonce takzvané sněhule. Čestnou výjimku tvořila Kvídova sousedka paní Cuřínová, která cestovala ve svém nejlepším kožichu a s veškerými zlatými řetízky, náušnicemi a prsteny, jež si až dosud zakoupila na dovolených v Jugoslávii, a která si na tuto významnou cestu v neposlední řadě pořídila zbrusu nový modrý přeliv. Hlavu jejího manžela zdobila pro změnu velká perziánová čepice tatarského střihu; na prsou měl zavěšen lovecký dalekohled a z kapsy zeleného vatovaného kabátu mu vykukovala nadprůměrně velká kalkulačka, připravená na pohotový přepočet aktuálního měnového kursu. Ach ano, nákupy.... Všechny ty objemné kabely a batohy byly zatím poloprázdné (Kvído si snadno dokázal představit, co je uvnitř: řízky v alobalu, přesný počet chlebů, okurky, limonády pro děti, dvě piva pro taťku a velká termoska s kávou), ale už za pár hodin se na Mariahilfer Strasse měly postupně naplnit pracími prášky, lacinými porcelánovými soupravami, zlevněnou vlněnou přízí, pětikilovými balíky zrnkové kávy, nejrůznějšími autodoplňky a dalšími výhodnými koupěmi.

"Prokrista," šeptal Kvído. "To je panoptikum..."

"Co je to panoptikum?" zajímala se Anička nebezpečně nahlas.

Kvído nesouhlasně pohlédl na záplatovanou lyžařskou kombinézu, do které Jaruška jejich dceru oblékla, a potom poskytl Aničce krátký výklad. Duchem byl ovšem i nadále jinde. Věděl sice, že nedílnou součástí turismu je pohrdání ostatními turisty (a s oblibou tento citát používal), ale přesto si umínil, že jakmile jejich nevzhledná karosa ve Vídni zaparkuje, co nejrychleji s rodinou výpravu opustí.

"Lid posázavský," citoval posměšným šeptem Jarušce ze své chystané knihy, zatímco od úst mu v ledovém nočním vzduchu stoupala pára, "zůstal a zůstane zvláštním typem i pod maskou moderních hesel."

"Ale no tak," tišila ho Jaruška vyčítavě, neboť jeho slova chápala tak trochu jako zradu na Sázavě, kterou upřímně milovala.

*****

Michal VieweghMichal Viewegh patří mezi mladší generaci úspěšných českých spisovatelů. Narodil se r. 1962 v Praze a tam také vystudoval češtinu a pedagogiku na Filosofické fakultě UK. Učil na Základní škole Praha -Zbraslav. Od roku 1993 pracoval jako redaktor nakladatelství Český spisovatel. Po dvou letech z tohoto zaměstnání odešel a stal se spisovatelem z povolání.

Za necelé dvě desítky své spisovatelské dráhy napsal téměř dvacet románů a povídek. Některá jeho díla byla zfilmována, jako např. úspěšný film "Báječná léta pod psa", "Výchova dívek v Čechách", nebo "Účastníci zájezdu".

Připravila Mc

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.