Morová epidemie a učení mistra Jana Husa
Koncem 14. století došlo v Českém království k nepříznivému obratu. V roce 1380 zasáhla zem silná epidemie pravého moru, který ve většině Evropy zuřil v letech 1347-1352. Donedávna kvetoucí
země se ocitla v hluboké krizi, vyvolané velikým úbytkem obyvatel
(10-15%) a s ním dalšími špatnými jevy jako bylo chudnutí šlechty a vylidňování celých oblastí. V
této změněné situaci se stát nemohl opřít ani o vynikajícího panovníka,
protože prvorozený Karlův syn, vzdělaný Václav IV. (1348-1419), se
raději než politice věnoval svým zálibám.
Mezinárodní pozici Českého království oslabily i panovníkovy spory s představiteli bohaté církve a šlechtou. Této situace využila část říšských knížat, která v roce 1400 sesadila Václava z římského trůnu. Česká
společnost, jejíž kulturní úroveň se za vlády Karla IV. velice zvýšila,
hledala příčiny prudkého propadu, ale zároveň i východisko ze špatných
poměrů. Krizi lidé chápali jako boží hněv a trest za porušení božího
zákona, obsaženého v Bibli. Podle tohoto mínění zavinila úpadek
především církev, která si začala
libovat v přepychu a bohatství, zasahovala do světské politiky a
opustila své prvotní pastýřské poslání, tedy péči o spásu křesťanské
duše.
Na začátku 15. století působili tři papežové a toto papežské schizma dávalo kritickým hlasům za pravdu. Věřili, že
vrátí-li se církev k životu podle Nového zákona, brzy dojde i zlepšení
stavu celé společnosti.
Hlasatelem tohoto názoru se stala skupina českých mistrů na pražské univerzitě. V jejím čele stanul mistr Jan Hus, který byl od roku 1402 kazatelem v Betlémské kapli na Starém Městě pražském. Hus se přiklonil k učení anglického myslitele Johna Wyclifa, který
tvrdil, že se církev dobrovolně nevzdá pozemkového bohatství ani
politického vlivu a že k apoštolskému životu ji může donutit pouze stát a
jeho představitelé.
Kritika, vedená univerzitními učiteli, brzy dosáhla mocné odezvy jak na českém královském dvoře a v řadách české šlechty, tak mezi obyvatelstvem. Proti této kritice se brzy postavili církevní představitelé a mnozí
měšťané německé národnosti. Jejich vliv oslabily morové epidemie a
sílící český vliv ve velkých městech. Němci žijící v Čechách se začali obávat vzestupu českého života. I to byl důvod, proč němečtí pedagogové na pražské univerzitě s Husem nesouhlasili. Napětí na univerzitě vyřešil
r. 1409 Václav IV. vydáním Dekretu kutnohorského, jímž fakticky
odevzdal pražské vysoké učení do rukou Husových přívrženců. Cizí, především němečtí učitelé a studenti na protest opustili Prahu a založili univerzitu v Lipsku.
Roku 1414 přijal Jan Hus pozvání na církevní koncil do říšského města Kostnice v naději, že shromáždění učených mužů přesvědčí o správnosti svého
učení. V tom se však mýlil, poněvadž názory koncilu a Husovy skupiny se
velice rozcházely. Brzy po příjezdu do Kostnice byl Hus zatčen, v inkvizičním procesu odsouzen a 6.7.1415 na hranici upálen jako kacíř. O rok později zahynul v Kostnici i Jeroným Pražský. Jejich přívrženci sami sebe pojmenovalina husity a Husa a Jeronýma Pražského začali uctívat jako mučedníky.
Marcela Čovićová