• OVLAŠTENI ZASTUPNIK Po svim eu normama
  • Besplatna dostava Za narudzbe iznad

Čtyřicet let od smrti daruvarského krajana Josipa Salače

 

Pošťák, který se stal biskupem

Uplynulo 40 let od smrti jednoho znejvýznamnějších daruvarských krajanů, kteří dosáhli vysoké pozice vchorvatském veřejném životě. Byl to Josip Salač, duchovní, který se dokonce stal i světícím záhřebským biskupem. Narodil se vDolním Daruvaru 22. ledna r. 1908 a zemřel 19. prosince r. 1975 vZáhřebu. Na biskupa Salače dodnes vzpomínají mnozí kněží, které v jejich duchovním dospívání a přípravě na kněžství doprovázel, protože dlouhá léta působil v Arcibiskupském bohosloveckém semináři. Během celého života měl Salač zvláštní vztah vůči české menšině a nikdy se netajil příslušností k ní. Není divu, že se zasloužil i o udržování národní a zároveň náboženské identity Čechů v Chorvatsku.

Josip SalačSalačův dědeček Josef se vpolovině 19. století přistěhoval z Obříství u Mělníka do Pakracké Polany a jeho otec Antun do Dolního Daruvaru, kde se oženil s Franciskou Doudovou. Měli tři děti: Emilii, Josipa a Rozálii, které osiřely v roce 1918, když rodiče zemřeli na španělskou chřipku. Těžký životní osud a náboženské poměry mezi českou menšinou zapůsobily na Josipa tak, že se vzdálil od katolického náboženství a po maturitě pracoval na poště vZáhřebu a Bělehradě. Zneznámých důvodu se v roce 1929 obrátil a rozhodl se stát duchovním. Po ukončení studia teologie byl r. 1932 vysvěcen na kněze. Jeho první působiště kaplana byl rodný Daruvar. Zde se vložil do řešení sporů, které existovaly mezi církví a příslušníky české menšiny. Zapojil se dočinnosti daruvarské České besedy a podporoval myšlenku církevního povolení, aby se některé náboženské obřady konaly včeštině (mše se vtéto době sloužily latinsky) a rovněž prosazoval zpěv liturgických písní včeštině, což bylo také roku 1934 schváleno a Salač sám začal kázat česky. Z Daruvaru Salač odešel v roce 1935 a stal se katechetou v Záhřebu. Do Daruvaru se stále vracel a v roce 1939 doprovázel také arcibiskupa Aloise Stepinace, který zde požehnal nově postavený Český dům. Salač osobně v roce 1937 požehnal i Český dům v Ludině.

Přestože krajan, Salač byl zároveň výrazně chorvatsky orientován a roku 1940 včeském listu Naše novinyuveřejnil článek, vněmž zdůraznil, že pro chorvatské Čechy má být Chorvatsko jedinou vlastí: „Proč i my bychom nebyli 'chorvatští Češi'? Totiž my, druhá a třetí generace. Jsme zde vChorvatsku zrození, většina znás je také zdejšími občany. Proč tedy stát stranou? Proč se cítit hosty tam, kde jsme a máme být doma?... Necítím se zde hostem. Jsem zde doma… Jsme a zůstaneme Češi. Nikdy a nikde jsem to nezapřel. Ale stou 'starou vlastí našich otců a dědů' spojuje nás již jenom mateřská řeč. Naší domovinou, vlastí, ne 'novou', nýbrž jednoduše jedinou domovinou je Chorvatsko. Zde jsme spatřili světlo Boží. Radosti útlého dětství a tužby našeho mládí spjaty jsou schorvatskou půdou a ovzduším. Proto si přejeme vřelou a upřímnou spolupráci s Chorvaty. Chceme se zúčastňovat chorvatského veřejného života. Spolupůsobit s chorvatskými spolky… Co chci? Spolupráci s Chorvaty. Upřímnou. Trvalou."Stejného roku navštívil dvakrát Daruvar a sloužil mši včeštině.

Biskup Salač s papežem Pavlem VI. v roce 1975
Biskup Salač s papežem Pavlem VI. v roce 1975

V letech 1943-1969 působil v Arcibiskupském bohosloveckém semináři, zpočátku jako více rektor a potom jako dlouholetý spirituál. V letech 1972-1975 již jako biskup, byl zároveň i rektorem Semináře. Vychoval několik generací kněží i pozdějších biskupů (mj. i kardinála Franjo Kuhariće). O oblibě mezi bohoslovci svědčí jeho přezdívka Pater. Přestávkou v pětadvacetiletém Salačově působení vSemináři byl pobyt ve vězení (1950 - 1953) ve Staré Gradišce kvůli obvinění pronepřátelskou propagandu. Potom byl krátce farářem v Suhopolji. V letech 1943-1950 přednášel na Katolické teologické fakultě. Během šedesátých let byl Salač také předsedou Diecézního liturgického výboru a zasloužil se o reformu liturgie po Druhém vatikánském koncilu. Nezapomněl ale ani své krajany a v té době vydal brožuru s českými liturgickými písněmi a modlitbami.

Záhřebským světícím biskupem byl jmenován 16. června 1970 papežem Pavlem VI. V té době byl jediným chorvatským biskupem, který nebyl chorvatské národnosti. Ačkoliv byl biskupem jen 5 let a netěšil se dobrému zdraví, velmi se angažoval vpastorální činnosti, hojně zpovídal, pečoval o semináře a vykonával další činnost spojenou s úřadem biskupa. Přesto však zůstal skromný a lidsky velmi vstřícný. Daruvar navštívil už týden po biskupském vysvěcení a při mši oslovil věřící i včeštině. Jako biskup, později kromě Daruvaru byl i v Ivanově Sele a Holubňáku.

Biskup Salač byl pochován v hrobce Záhřebské kapituly na Mirogoji a v roce 1978 jeho pozůstatky byly podle jeho vůle přestěhovány do Daruvaru a pochovány vrodinné hrobce na městském hřbitově. Zdá se, že Josip Salač víc stál o to, aby se po jeho smrti vědělo, že byl Daruvařan než, že byl biskupem v Záhřebu. Tím víc zaslouží trvalou vzpomínku mezi svými bývalými spoluobčany a krajany.

Marijan Lipovac

  • Fotogalerie

Dárci

Vlada RH Grad Rijeka Primorsko-goranska županija Savjet za nacionalne manjine Republike Hrvatske Savez Čeha u Republici Hrvatskoj Vláda ČR Jednota
TOP

Proizvod (Kom: ) Je dodan u kosaricu.